Názory k článku Holka krev a mlíko

Já měla šestinedělí naprosto v pohodě
První týden jsem sice byla unavená, ale žádné ostatní pocity, které článek popisuje jsem neměla.
Kaya sice chtěla často sát a v noci občas měla den, ale netrápilo nás ani bříško, ani mi moc neplakala-jen když měla hlad.
Užili a užíváme si to každej den

po prvním porodu jsem taky myslela, co všechno musím zvládnou. U dalších porodů jsem byla chytřejší a 2 týdny jsem prostě zůstala v posteli. Ono se nic nezbláznilo. O děti se postaral muž a příbuzenostvo, návštěvy chodit mohly, ale já nechodila mezi ně, maximálně jsem jim tam poslala na poňuchňání po mužovi miminko.
Ležela jsem, spala, odpočívala. Ze šestinedělí jsem si urvala pro sebe alespoň ty dva týdny...

cháchá, škoda že jsem tohle nečetla ve svém prvním šestinedělí (shodou okolností je mé dceři dnes 6 let). Úplně mě deptalo jak se obě dvě tekutiny draly ven, furt, očistky poctivě celých 6 týdnů, prsa jsem měla nalitá k prasknutí, velikost podprsenky DD (z původních B-C) mi skoro nestačila a ještě jsem musela chodit vycpaná aby to neteklo, ale stejně to někudy pokaždé prosáklo, hlavně v noci, matrace byla pak na vyhození, :-/ no zkrátka byla jsem krasavice k pohledání. A bulila jsem taky, slova "jsem unavená" jsem si mohla dát vytetovat na čelo (bohužel to v menší ale tak nějak stálé míře přetrvává dodnes) a všechny úkony mě stály hrozné úsilí (třeba se převlíknout z noční košile, vysprchovat se, nasnídat.... a bylo odpoledne). Záviděla jsem manželovi JÍDLO, hlavně to v kantýně kde si mohl VYBRAT... já byla na sucharech protože malá měla pořád šílený prdíky a bála jsem se že je to tím co jím.... Když dcera brečela, volala jsem manželovi do práce "co mám dělat"....
Podruhý už jsem byla tak nějak víc v klidu a až na zánět prsu to mělo mnohem hladší a jednodušší průběh.

Tak to my jsme příbuzné a známé dost šokovali, protože jsme jim už před porodem jasně řekli, že během šestinedělí nepřijímáme žádné návštěvy a i po porodu jsme na tom s manželem trvali. Dokonce i mí rodiče mohli v té době chodit jen jednou týdně, víckrát jsme je doma nechtěla - chtěla jsem si vytvořit nějaký režim sama a o mnohačetné rady jsem fakt nestála. Tchýně přijela na týden až koncem druhého měsíce. A i to na mě bylo dost dlouhé. Po skončení toho týdne jsem byla doslova vyčerpaná.

Svata pravda, bola som rada, ked mamka po dvoch tyzdnoch vypadla, hoci som jej bola za pomoc velmi vdacna. Potom prisla tchyne a i ked ju mam velmi rada tak som nebola nadsena , uz som chcela byt s drobcom sama. Bola som uz potom nervozna a neprijemna. Chcela som sa vyspat a oddychovat a miesto toho som furt niekde lietala. A najviac ma rozčulovali rady, nebolo to totiž moje prve mimi a tak mi to liezlo riadne na nervy. No čo už prežila som. Chvala Bohu sme od seba 400 km.