Názory k článku Učitelkou jednotřídky v peruánských horách

Prosím Vás! Byl to určitě překlep.

Asi bychom se hádaly zbytečně, nechci nikoho obracet na víru, jen dávám pohled z druhé strany a svoji zkušenost - můj názor je hlavně v tom, že to, v čem peruánské děti DNES žijí, není úplná kultura (jako v době, kdy tam přišli Evropané). Život, který v té vesnici žijí, není plnohodnotný - příroda je zdevastovaná, zemědělství, které dřív bylo komplexní, je zredukované na několik základních plodin, které se prodají na trhu a zbytek se koupí; řemesla už nikdo nezná - není tam skoro nic z té opěvované "tradice". Čili podnětů dítě opravdu moc nedostává. Nabízí se přirovnání: jistě je rozdíl mezi tradiční romskou kulturou a tím, jak dnes žijí Romové v Chanově. Peruánští Indiáni jsou na tom o něco líp, ale ne o moc.
A propos k té ekologii - ono je to taky problém, Indiáni sami od sebe moc velcí ekologové nejsou, proč také. Dřív si na pole zabalili oběd do kukuřičného listu a ten zahodili, dnes si vezmou igelitový pytlík a taky ho zahodí - jak mají vědět, že se bude rozkládat tisíce let?

Ano i ne. Tím skládáním puzzle a cvičením paměti od ranho věku (říkadly atp., ale i zdánlivě nesmyslným drilem, jako jsou tyhle přírodovědn "zbytečnosti") se dítě připravuje na to, aby mohlo absorbovat rozsáhlé školní vzdělání, trénuje si paměť, vizuální rozlišování a všechno ostatní. Pokud od pěti do dvanácti let dřít na poli a starat se o dobytek a pak se nějakou shodou náhod otevře možnost, aby mohlo chodit do školy, patrně už mu učení půjde dost ztuha - pokud není geniální, což se samozřejmě také může stát.
Nehájím bezhlavě a zaslepeně náš systém výchovy, určitě se v něm najde spousta špatného, ale stejně tak by byla chyba si situaci v takovýchhle zapadlých vesnicích příliš idealizovat. Dítě je jistě rychle připravené na život - ale jen na život v omezeném vesmíru své rodné vesnice, bez možnosti volby.

S tím cestováním souhlas, ale jinak k tomu exportu naší kultury - Indiáni přece v "našem" světě žijí už 500 let! S tím nic nenaděláme, jejich jeidnou šancí je v něm obstát, protože zpátky před Pizarra a Cortése čas neotočíme. Mají dvě možnosti - buď v tom "našem" světě být za slouhy, kteří se v něm nevyznají, nebo ho nejdřív pochopit a pak třeba trochu změnit tím, že dodají něco svého. Ale dodají tu svou kulturu přes evropské nástroje - čtení, psaní, peněžní hospodářství, turismus.
Pochopte konečně, že toho "hezkého" mají romantičtí domorodci všude po světě ve svém vlastním životě hodně málo. To jen my vystresovaní nespokojení Evropané ve slabých chvilkách toužíme po návratu k přírodě, ale domorodcům jde primárně o to se najíst, usnout v teple, odpočinout si aspoň k večeru, neumírat ve čtyřiceti na banální onemocnění jenom proto, že tělo je zhuntované nedostatkem lékařské péče. A toho všeho dosáhnou, pokud oni sami nebo jejich děti dokáží pochoput tu kulturu, ketrí jim vládne - naši západní kulturu.
A ještě ke křesťanstsví - katolíci jsou Indiáni v Peru taky už od 16. století. A nemají s tím problém. Víra jim pomáhá držet jejich život pohromadě, kostel je středobodem vesnice. A k tomu mají nějaké rituály a pověry, které částečně vycházejí z původní tradice a částečně z evropského lidového křesťanství.
"Čistá kultura" neexistuje nikde na světě.

Hezký článek, jen některé formulace nejsou zrovna šťastné. Třeba to, že "výchova tam prakticky neprobíhá". Jak neprobíhá? Dítě pomáhá dospělým pracovat a přežít, přitom se učí to, co by mohlo v životě potřebovat. A to přece JE výchova. Výchovou NENÍ to, že si s dětmi HRAJU, výchovou JE to, že je učím přežít ve společnosti. A to ti Indiáni také dělají.