| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rakovina duše

 Příspěvky 110 z 99 [Dalších 89 >>]
4.9.2011 12:38:35
Jsi tu ještě?
Je to už rok, co jsi sem psala.
Máchám se v tom tak nějak přes rok taky.

Naprosto rozumím.

Vždy mě trochu namíchnou jistě dobře míněné rady typu-máš dítě, nesmíš...

Ale člověk tu má být kvůli sobě. ne kvůli dětem, partnerovi, mamince, atd.

je to pro ně jistě hrozné, ale být tu jen proto, že tu jsem, abych ti byla, beze smyslu, jen abych přežívala...komu to co přinese?

Znám rakovinu duše. A říkám si, že ti, co ji mají, mají mnohem méně pochopení, než ti, co mají rakovinu čehokoliv jiného. jako by to snad méně bolelo, nebo bylo méně smrtelné.
Často se jim dostane spíše odsouzení.
Takového, které by si třeba k nemocnému rakovinou prsa nikdo nedovolil napsat...

Jestli tu jsi, ozvi se.
Tady nebo na mail.
Prosím
Petra
2.1.2011 8:49:25
Jak je Vám, Adajdo? Často si na Vás vzpomenu. Jak jste zvládla Vánoce?
29.5Dana12
25.8.2010 16:17:08
vím přesně jak ti je.. jen se s ničím neléčím! nemám nikoho komu byhc to mohla takhle říct ~n~ a tak to v sobě trošičku dusím.. popsala jsi to krásně, ale já nemám ani ty oči, co by mě zvedly ze dna..
Vím, že ti to moc nepřidá, ale mě ten článek pomohl, alespoň na chvíli..
23.8.2010 15:26:13
Nechci, aby moje rada vyzněla tak nějak lacině. Ale zkusila jsi volat k Bohu? Nebo se nakontaktovat na nějakého duchovního, který by Ti pomohl ukázat cestu k Bohu? Protože při setkání s Ním spousta věcí dává smysl, zapadne do mozaiky, a člověk vidí, že tu není sám, že tu není zbytečně, že ho někdo miluje a počítá s ním... A začne všechno vnímat z jiného úhlu pohledu.

Já jsem to takhle prožila. Svůj názor nikomu nevnucuji, ale předkládám jako další možnost (podle mých zkušeností ta nejlepší). K psychologovi určitě choď, to se s vírou nevylučuje. Ale můžeš zkusit hledat i Boha. Konečně, On nás stvořil (alespoň tak tomu věřím), tak kdo jiný než On by měl umět dát zase člověka "dohromady"? ;-)
23.8.2010 10:05:19
Hezký den, reaguji až dnes, včera jsme se totiž vrátili z dovolené.
Moc díky za vaše rady, jsou pro mě cenné a takříkajíc vámi zažité.Těší mě, že nemáte problém s tím, že vás nevychovali biologičtí rodiče, dává to šanci i naší malé. Naše situace mě netrápí, i když jsme čekali, že dcera časem změní názor a k malé bude mít nějaký vztah. To se ale nestalo a už se, myslím, nestane. Malá k ní vzhlíží a má ji ráda,dcera se snaží, ale je to jako když přijde nějaká návštěva ze slušnosti se baví s dítětem. Přitom je malá chytrá a bezvadná, jsou si podobné jako vejce vejci.Jenže nikdy ji nepochovala, když byla malá, hlídala ji jednou v 8 měsících, s kočárkem nikdy nejela, na návštěvu přijde jen občas.Snažila jsem se opatrně ty dvě dávat dohromady, ale.. Možná to chtělo bouchnout do stolu a říct, buď zodpovědná, máš dítě, starej se o něj, možná jsme příliš demokratičtí rodiče.
My jsme veselá trojka, všechno zvládáme, i když (my dva s mužem, je nám 53,55) někdy padáme únavou:-)
Přeji vám hodně štěstí
Zdraví Ilona
23.8.2010 9:38:28
Hezký den Petro, moc děkuji za Vaše zkušenosti, tím víc, že jsou z vlastního života. A mám velkou radost,že píšete, že Vás naštěstí absence rodičovské lásky nepoznamenala, to je pro mě povzbuzení.
Přeji Vám všechno hezké v životě
Ilona
23.8.2010 9:14:29
Hezký den, omlouvám se, píšu až teď, byli jsme i s malou v Chorvatsku ( je to má srdeční záležitost, miluju tamější moře a úžasnou přírodu, letos jsme byli po osmé, s Lucinkou už po čtvrté)
Možná už se nepodíváte na tuto diskuzi, ale stejně jsem Vám chtěla moc poděkovat za Vaše sdělené zkušenosti a rady.Máte můj obdiv, že se máte dvě dětičky a taky díky za doporučenou knihu, ráda bych si ji přečetla. Na www stránky se určitě podívám.Přeji vše hezké Vaší rodince.
Zdraví Ilona
20.8.2010 22:53:11
Myslim, ze kazda mate trochu pravdu. Deprese jsou slozita zalezitost. Je rakovina kuze, tlusteho streva, nadory na mozku... Kazda ma ruznou pricinu, zavaznost, lecbu a o vsech se vi celkem malo. S depresema se mi to zda podobne. Ruzne priciny, vcetne fyzickych (hormonalnich). Proto je nejlepsi kombinovat i lecbu (antidepresanty, psychoterapie - ktere taky maji ruzne pristupy). Vira dava cloveku jakysi zakladni pocit jistoty, smysl zivota, prijeti, lasky, obrovskou nadeji. Na tom pak lze lepe budovat a davat do poradku to ostatni (zraneni z detsvi, zneuziti, tzv. syndrom nechtenych deti apod). Vira neni automaticky "vselek", ale ani antidepresanty nedaji cloveku pocit lasky, prijeti, jistoty. Clovek je ale bytost nejen dusevni a fyzicka, ale i duchovni, proto i psychoterapie ma sve meze a spravny psychoterapeut si jich je vedom.
A autorce clanku moc preju, aby to nevzdavala, aby nasla smysl zit, ktery ji pomuze a doda sil, kdyz uz nebude moc jit dal. Preju ji, aby nasla nekoho, kdo ji bude moci pomoct najit uzdraveni, aby zase mohla videt slunce na obloze, i kdyz urcite prijdou i mraky... Je tu nadeje!
linhiva,dcera 3 roky
  • 
18.8.2010 21:57:49
Deprese, úzkost, strach, pocit beznaděje jsem si také prožila. Myslím, že těmito problémy trpí mnoho lidí v dnešní době. Je to nemoc jako každá jiná. Nemůžete za ní.Také jsem se setkala s nepochopením, ale nemůžeme se zlobit na ty co tohle nikdy neprožili. Ve většině případů to myslí dobře jen o Vás mají tak velký strach a bojí se toho, že Vám neumějí pomoc a zkouší to po zlém. Myslí si, že se deprese dá zvládnout a musíte se prostě přes všechno přenést. To však takhle není.
Hodně mi pomohla internetová adresa help24.cz, ale nerýpala jsem se ve všem. Dělala jsem si psychotesty a hodnotila jsem si stupeň deprese ( Beckova stupnice). Zapisovala jsem si každý den jak jsem se cítila a pročítala jsem stále dokola dny, kdy mi bylo lépe, protože jsem ty lepší dny pak vůbec neviděla.Základ všeho je odpustit sama sobě a přijmout ten strach a uvědomit si, že za to nemůžete.
A hlavně, i když máte pocit, že už nemáte sílu dále, nevzdávejte to. Bude milion vzestupů a pádů, ale zvládnete to. Důležité je také brát správné a Vám naprosto vyhovující léky.Mít dobrého lékaře, který má na vás opravdu čas a netlačí vás plná čekárna lidí. Děti, to je to nejlepší, co máme a milují nás takové jaké jsme. Vím, že někdy láska těch druhých prohlubuje ještě větší strach a obavy jak je člověk nemožnej, ale to také přejde.
Přeji hodně sil a trpělivosti. Pokuste se nebýt sama pokud vás přemůžou myšlenky na sebevraždu, vždy to někomu sdělte. Neříkejte si, co pořád musíte, ale že to chcete zvládnout. Pokud se dají vnutit negativní myšlenky, dají se vnutit i pozitivní.Zvládnete to věřím Vám.
Ronga
16.8.2010 15:30:37
myslim, ze vase vnucka ma velke stesti,ze ma milujici babicku a dedecka. Myslim, ze v detstvi neni nejdulezitejsi mit u sebe konkretne matku, ale je moc dulezite mit milujici osobu, vzor, se kterym dite vyrusta. A to ma. Osobne bych ji rekla pravdu, az se zacne ptat, treba, ze jste moc radi, ze ji muzete vychovavat, a ze jeji maminka proste nemohla a tatinka neznate. A ze je vase velke zlaticko, a ze jste radi, ze nemusi byt v detskem domove.
 Příspěvky 110 z 99 [Dalších 89 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.