Názory k článku Náročná adaptace novorozence

Oh, Babsi, ani já nejsem věčnou studentkou, to jsem jenom zavzpomínala na roky dávno minulé... ovšem (jak jsem na vlastní kůži zjistila) v době mého porodu organizačně naprosto stejné, jako za dob mého studia

Ad dusící se dítě - takže myslíte, že pro vaše dítě je lepší, když se bude dusit někde samo bez jakéhokoli přímého dohledu, v lepším případě za řevu baby-sensu (v horším ani to ne), než když ho budete mít u sebe a můžete okamžitě zakročit?

A k tomu, na jaký příspěvek jste reagovala - já vím, našla jsem si ho ve stromu. Tak jsem zase pro změnu já reagovala na váš zcestný a dezinformativní příspěvek

Dítě se pochopitelně matce na břicho nepokládá mokré, ale osušené.

I kdeže - bylo to tak, jak píše Samarlu: dítě jsem do náručí dostala bezprostředně po narození, tedy tak, jak vyšlo z porodních cest - mokré. Vzápětí přes něj přehodili suchou plenu, tedy ho sušili teprve u mne v náručí (no, já ho neměla na břichu, ale v náručí, ptž jsem rodila v sedě a v kleče, takže by se na mi břichu dítě neudrželo ;o) ).

Nevím která porodnice má tolik personálu, aby ke každé rodičce mohla přičapnout lékařka a dvě hodiny sledovat zdavotní stav dítěte.
Co to? První dítě po hodině odnášeli kamsi do pryč, další dvě nechávali se mnou na pokoji. Ani u jednoho dítěte nestála dvě hodiny lékařka Ba dokonce jako studentka ze zdrávky mám zkušenost, že u dětí není třeba taky vůbec nikdo, což pro mne byl docela dobrý důvod, proč je mít radši u sebe (a vyplatilo se mi to u druhého dítka, které se mi začalo z ničeho nic dusit, a protože jsem ho měla pod dohledem, mohla jsem zakročit). MMCH tady na Rodině proběhla diskuze, ze které jen tak mimochodem vyplynulo, že v nemocnicích s nedostatkem personálu se stává, že slouží jenom jedna sestra, která pobíhá mezi oddělením a porodním sálem, takže děti jsou v tu chvíli úplně bez dohledu a pokud jim třeba začnou alarmovat baby-sensy, tak jaksi nemusí být na oddělení nikdo, kdo by u od mamin odnesených dětí zakročil Halt pokrok

reaguji trochu pozdě, ale přeci. Musím se usmívat nad Vaším výrokem, že jsem někoho odsoudila. Já netvrdím, že ti, kdo neměli takové štěstí a neměli lehký prenatální život, porod a ranné dětství jsou odepsaní. Jen si myslím, že i když jsou to třeba nakonec milí a chytří lidé, tak možná by s lepším zacházením mohli být ještě milejší a chytřejší.

Taky připěji troškou do mlýna, když je tu ta výzva. Rodila jsem v Hradci Králové ve FN, na péči si nemohu stěžovat, až na to, že nám za celé tři dny nikdo nepřevlékal postele, ani se neptal zda to není třeba a mně jako nezkušené prvorodičce, která navíc nikdy nebyla v nemocnici s ničím a nevěděla, co a jak, bylo trapné si říci, že na prostěradle mám skvrnu od krve a možná by bylo vhodné ho vyměnit. Péče dětskýc sester, rady, odpovědi na cokoli jsme se zeptaly OK. Po porodu mi syna odnesli snad jen na 2 minuty, byla jsem vyčerpaná a celá roztřesená po porodu, moc jsem čas nevnímala, za tu krátkou chvilku ho přinesl manžel v náručí, zabaleného do zavinovačky s čepičkou, která mu byla drobet menší:) Přísát mi o dali hned poté, 2 hodiny po porodu nechávají na porodním sále, dokonce jsem dostala i jídlo, na které jsem najednou měla chuť a hlavně hlad(v 9 jsem nastoupila na vyvolání, ke snídani jen krajíc chleba s máslem, Matýsek se narodil v 15:55)a to jsem nikoho neprosila, prostě mi rovnou sestra nabídla jídlo. Syn nechali plakat v postýlce na chodbě, my se tomu tehdá s manželem smáli, ale nyní je mi jasné, jak mu muselo být..:( Na vozíčku(i přestože jsem se cítila dost silná jít sama) mě odvezli na pokoj, kde se mě a spolubydlící zeptala sestra, zda chceme děti k sobě a já husa, protože ta paní vedle nechtěla, aby se prý vyspala(též prvorodička)...dodnes toho lituji a nikdy bych to už neudělala, já totiž s ohledem na ní, že by třeba Matýsek plakal a ona se nevyspala taktéž odmítla:( V dalších dnech byla tato paní dost naštvaná, že když přestane jedno, začne druhé(byly jsme tam nakonec 3) nebo třetí a stěžovala si jak jí to stresuje:( také to, že nekojila(měla vpadlé bradavky a nic nepomáhalo i přes velkou snahu sester, které nosily různé pomůcky)se asi na její náladě, kterou otravovala ostatní(zprvu jsme jí litovaly), podepsalo. Dětský lékař byl mladý, jméno již nevím, ale vzpomínám jak se mě dotklo, když jsem z obavy, kdyby se stalo, že by Matyášek přestal dýchat(doma), položila otázku, co v takové chvíli dělat, jak pomoci, jak ho nahodit, prostě nějakou radu, kterou zvládne i laik....pan doktor se zasmál, jako bych byla naprostý idiot a řekl, že to se zdravému dítěti stát nemůže...docela mě to rozhodilo, čekala jsem radu a dostala jsem sprchu, přišla sem si jak největší E.T., naštěstí druhá ze spolubydlících byla velice ochotná a tak mi poradila alespoň trochu, co věděla. Jinak péče o dítě a rodičku dobrá, příště chci rodit tamtéž. Dita

Díky moc! Palce potřebujeme oba jak sůl