Názory k článku Porod – největší zážitek v životě?

Leňo,
mám 1. typ a měla jsem po porodu dlouhé a silné hypoglykémie. Proto to časté měření.

naprosto přesně

Byla jsem víc, než týden před termínem porodu hospúitalizovaná na odd. rizikového těh. pro špatný monitor a proto, že jsem v těhu trpěla na vysoký tlak... Takj jsem byla nedobrovolně v nemocnici a bez svých blízkých. Bylo to pro mě moc těžký. Nakonec mi stejně porod vyvolávali. Kolem 7. a 8. hodiny mi zavedli tabletku. Cítila jsem, že začínají stahy, ale byly tak slabé... Po asi 3 hodinách mi píchli vak s plodovou vodou. Kontrakce zesílily, ale byly ještě slabé a nepravidelné, proto mě odpoledne dali infúze s oxytocinem. Celou dobu porodu jsem ležela na "koze". Bylo to moc těžký. Za celou dobu porodu jsem mohla jen 2krát na půl hodinky do sprchy... Jinak jsem musela ležet. Nechtěla jsem se otevřít, ačkoli jsem potom měla velmi silné kontrakce a každou chvilku. Otevírali mě i ručně. Martinka měla velmi slabé ozvy a mě klesl nebezpečně tlak. Hrozil císařský řez. Mno a nakonec se martinka narodila v 19:55, ikdyž se jí na svět vůbec nehctělo... Museli mi na břicho doktoři tlačit... Byl to můj první porod a opravdu těžký, ale Martinku jsem milovala od první chvíle, co jsem jí viděla. Prostě jsem ucítila velkou lásku, jakmilem jsem jí viděla... Po porodu to bylko moc těžký, protože jsme se na pokoji vůbec nevyspali... Pokud Martinka nebrečela, tak brrečelo jiné miminko... a opačně. Měla jsem velký problém s kojením... Unavená jsem byla, nervy na dranc... bolest po porodu hrozná, ale Martinka byla, je a bude pro mě vším...

Ivčo, cítím to podobně a pod všechno co jsi napsala, bych se hned podepsala. Synovi je 20 měsíců a stálé hovory o kojení mi děsně ubližují. Patřím bohužel do těch mála procent, které nemohly kojit, a to jsem to zkoušela víc jak půl roku, nakoupila 3 odsávačky, půjčila i nemocniční za velký peníze, korektory a formovače bradavek, suplementor, a nevím co všechno ještě ... syn první 4 měsíce probrečel, skoro jsme nespali a když už spal malý, tak já dávila prsa odsávačkou. Byl to teror pro celou rodinu, málem mě opustil manžel, všichni říkali, už se na to kojení vykašli ... ale já chtěla všem dokázat, že opravdu každá žena může kojit, ale houby, prostě to tak NENÍ. Ano, obrátila jsem se i na LL a přesto, že byli všichni milý a s mou LP jsem v kontaktu stále a je mezi námi již přátelství, prostě ty neustálý slova, to půjde, rozkojíte se plně, tu znějí dodnes. Věřím, že kdybych to zabalila dřív, udělala bych líp!

Taky jsem se nezblaznila stestim, kdyz jsem porodila Mela jsem radost, ze to mam za sebou - chtela jsem vedet, kolik ten prcek vlastne vazi a divala jsem se na nej a rikala si: tak tohle si ty? Takhle jsem na nej koukala nekolik dni, v noci jsem v porodnici nespala a prohlizela si ho...starala se o nej maximalne, delala vse, co jsem doufala, ze potrebuje, aby bylo udelano a aby mu bylo fajn...ale ta laska, ta silena laska tam proste nebyla.
Prvni noc kdy byl u sestricek jsem byla rada, ze se mohu trochu vyspat (trochu...na pokoji brecela jina miminka), ale mela jsem z toho spatny pocit, ze jsem jako spatna matka, kdyz nebojuju, abych ho mela u sebe.
Asi tak po dvou mesicich jsem si psala do denicku ze ta zamilovanost, ta laska....se proste tak jako kazda jina rodi pomalu, sili se szivanim s tim druhy, s jeho poznavanim......ale s o to vetsi intenzitou Ten pocit totalniho stesti, strachu o malickeho..tu lasku jsem proste citila pozdeji - bylo to presne v tu chvili, kdy jsem ho chovala, to male bezbranne stvoreni a umackala bych ho v tu chvili laskou Ale ty prvni dny, natoz minuty po porodu to tam proste nebylo