Názory k článku Věříte na obrázky?

Rybko mluviti stříbro, mlčeti zlato,vzpomeňte si na to než ta vaše nevymáchaná ústa něco vypustí nebo vyplodí.

Macesko, zdravim a dakujem za clanok. Den je hned krajsi.
To je neskutocne, ze Misa ma uz 14.. to je tak davno, co sme ju videli?

Ke komisi a jejich tupým kecům se radši nebudu vyjadřovat (tam pokud člověk nepřinese hlavu pod paží, tak je simulant- jakoby ty peníze dávali ze svého), protože bych si tak max. zvedla tlak...jde mi např. i o to, že jsem se synem na nějakém vyšetření a on má zrovna silnější tiky a lékař nebo zdravotník, kterého by mělo napadnout, že patrně něco není v pořádku a taktně to přejít nebo se zeptat, na něj přede mnou zahučí: "No tak co to děláš?! Chovej se normálně!" Dřív jsem měla chuť se rozplakat...teď jsem vzteklá a dost nepříjemná...Laici poznají a zeptají se a zdravotníci nadávají a někdy mu dokonce z legrace vyhrožují ústavem.
Jinak syn mívá takové stavy jakože s někým pořád rozmouvá a někdy je mimo, hlavně při stresu...lékaři by jej vyhodnotili jako schizofrenika...on si je vědom, že ten "protiva" se kterým mluví nebo na něj křičí je jen v jeho hlavě...sám mi to vysvětluje...on jen prostě musí reagovat na tu ohromnou hromadu myšlenek, které se mu v hlavě honí...mně už to ani nepřijde divné, já vím, že musím počkat a pak se spolu zas normálně bavíme. Takže bych si nikdy nedovolila na jakkoli "postiženého" člověka at je to autista nebo člověk s DMO reagovat nějak infantilně nebo drze, protože to jak se jeví pro svět, nutně nemusí znamenat, že nevnímá své okolí a jeho poznámky vůbec...

Dobrý den,
sice nejsem autista.Dle psycholožky jsem zcela normální (posuzovala nás s manželem kvůli NRP)a ve své době jsem také vše ukazovala oblíbeným obrázkům a povídala si snimi...Dokonce jsem se před nimi ani nesvlékala...Možná je to jen věkem, a kdyby ne, stejně je to hezké a úžasné

Moc vám oběma a vlastně všem maminkám držím palce. Já mám dítě s Touretteovým syndromem (kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha+ OCD a poruchy pozornosti)...co chci napsat je , že my- jako matky se naučíme s našimi "zvláštními" dětmi žít a milovat je jako nikoho jiného...ale nejtěžší je ten boj s okolím. To je myslím to, co musíme řešit. Vy na obrázky nevěříte, ale přistoupíte na tu hru...za důvěru dcery to přece stojí.Dávno bych se vyrovnala se synovou diagnozou nepotkávat se neustále s tupými, hloupými lidmi a jejich narážkami a pohledy (dokonce i ze stran dr.)...Proto si myslím, je ten život s nějak postiženým dítětem tak těžký...

Asi před rokem jsem viděla pořad o autistech. Nebylo to na české TV...byla tam žena autistka. A popisovala to co se udává v jejím mozku, proč se chová tak jak se chová...byla 9 let na psychiatrické klinice pod velmi silnými léky, protože její psychiatr se ji zeptal, zda slyší hlasy a ona si v duchu pověděla:"Co je to za hloupou otázku jasně, že slyším hlasy. Nejsem přece hluchá."A tak mu popravdě odpověděla, že hlasy slyší, dokonce i více najednou a lékař ji vyhodnotil jako těžkou schizofreničku... Proč jsem si to vybavila..Evi psala jsi o dceři jak nosí sluchátka na uších...ta žena tam popisovala, že její mozek funguje jinak. To co my vnímáme jako zvuky pozadí, náš mozek je vyhodnotí jako nedůležité - např. auta na silnici, nebo zvuk řeky, tak autisté jej slyší velmi silně.. a nedokáží se od něj odpoutat, MŮŽE JE DĚSIT- možná proto dcera sama sebe takhle chrání od těch "křičivých, rušivých" zvuků...To povídání autistické ženy bylo velmi zajímavé...dodnes se s autismem potýká a má problémy se soustředěním, ale vychovala 3 děti. Jezdí po světě a pomáhá rodičům autistických dětí, aby pochopili co se to vlastně s jejich dětmi děje...Já vím, že u některých je i určitý stupeň retardace apod. ,ale bylo zajímavé vidět, že nejvíc škody napácháme tím nepochopením...možná jen něco neumí vyjádřit jako my ...
Proto pozdravujte svoje dcery a... JÁ VĚŘÍM NA OBRÁZKY