Názory k článku Bála jsem se o miminko

A o tom to je.Právě jste si sama odpověděla.Vy jste měla problémy s těhotenstvím a to je voda na mlýn českobudějovickým porodníkům.Čím více problémová maminka je tím lépe.Proč? Jde o peníze,které jim pojišťovny musí platit.Pokud je maminka bez problémů tak se porod pro nemocnici nevyplácí.Udělejte si takový soukromý průzkum spokojenosti s českobudějovickou porodnicí.Většina spokojených maminek je z řad těch,které leželi na rizikovém odd a jen menšina těch,které jejich péči nepotřebovali.
Jakou mám výtku?Jejich více.Ale snad největší je,že mne rodil nezkušený lékař(chodili mu tam radit starší lékaři)a musela jsem větší část první doby porodní ležet na zádech a tlačit přestože to ještě nebylo k tomu.A nakonec byl syn porozen kleštěmi.A bez udání důvodů jsem ho 24h neviděla.Jen mi ho asi po 2h ze 4h strávených na sále přinesli přiložit.To až po tom co se manžel rozčílil na sestru,která si ve vedlejší místnosti pila kafe.A to se nezmiňuji o tom,že intimní prostředí,které prezentují na webovkách i v předporodním kurze je jen jejich bujná fantazie.Vyšetřovna i sprchy na chodbě.A v únoru permanentně otevřené okno ve sprchách i na monitoru.A reakce sester na prosbu o zavření.Odnesla jsem to chřipkou.
Možná jsem úskoprsá a problémy si vymýšlím,ale neznám ženu,které by nevadilo,že jí vyšetřují na chodbě kde se neobtěžují ani zahrnout závěs.

No, dámy, copak oslovení "maminko", to je ještě dobrý, na Obilňáku úřaduje jedna taková mladá dětská sestra, která rodičky a nedělky oslovuje "mamko" - a to velmi nahlas a takovým způsobem, že máte pocit, že tím myslí něco jako "demente". Z té jsem kvetla už před čtyřmi lety a loni v srpnu dokonce přišla pro našeho novorozenečka na porodní sál a hned "tak mamko" - čekala jsem jen, kdy přítomnému manželovi řekne "tak taťko" (aby to bylo fifty fifty )))

Velmi dobře vím, jaká je to nejistota, když víte, že Vašemu dítěti něco je, ale nikdo neví, co.
Před rokem jsme byli přijati do nemocnice, protože syn měl zvláštní záchvaty. Doktoři byli vynikající, ale všechna vyšetření mozku byla v pořádku. Doktorka mi řekla, že kdyby ten záchvat neviděla při příjmu, tak by mi nevěřila. Syn měl totiž záchvaty jen jeden den a potom už nic. Normální zdravé miminko. Když konečně něco objevili na CT. Tak nás poslali do Motole na magnetickou rezonanci.
3 týdny jsme čekali na vyšetření. Neboť při převozu se malý nachladil a nemohl na MR. Po shlédnutí CT snímku odborníkem mě připravovali na možnost nádoru. Těch pár týdnů bylo nejdelších v mém životě. Naštěstí MR vyvrátila nádor a odešli jsme s diagnózou kortikální dysplasie (jinak vyvynutá část mozku) poměrně vzácné.
Je to rok a my jsme na lécích a v pořádku. Konečně začínáme očkovat. Minulou středu nás paní doktorka pochválila. Že je Eda normální zdravě vyvinuté batole. Které mluví, chodí, navazuje kontakt a hlavně nemá záchvaty.
Takže všem přeju pevné nervy. Znám i maminky u kterých osud nebyl tak shovívavý a jejich děti jsou vážně nemocné.

Kdyb mě tak někdy doktor oslovil maminko nebo paní XY. Mě vždy oslovovali paní inženýrko.

Deniso, naprosto souhlasím - občas mi přijde, že se tu řeší s prominutím kraviny. Já měla to velké štěstí, že se dcera narodila zdravá, v inkubátoru byla jen na zahřátí, protože byla mrňousek. Ale já si zase "užila" v těhotenství a narovinu říkám, že ve chvíli, kdy jsem byla těhotná a nevěděla, jestli dítě ve mě ještě žije a co bude dál, mi bylo úplně u prd***, jestli mi někdo říká maminko, Katko, inženýrko, paní V. nebo jakkoli jinak, stejně tak mi bylo jedno, zda mi můj stav oznámí před ostatními ženami v pokoji, před mediky apod, ale hlavně jsem chtěla vědět JAK NA TOM JSME.