Názory k článku Ubrečená Lucinka

Tak jak jste dopadly na rhb a co ta sevřená chodidla??? Co to znamená?

Už je to docela dlouho, co mi moje starší dcerka přpravila velmi krušné chvilky. Stále mi je občas připravuje, ale nyní jsem na ně docela zvyklá. Opravdu jsem si svoji první mateřskou dovolenou neužila. Nebyla jsem na to neustálé řvaní připravená. Nikdo mi nepomohl. Domácnost stála Manžel by radši ani nechodil domů. Také byl bezradný. Nechci se příliš rozepisovat, je toho opravdu hodně k napsání.Chci tě povzbudit. Situace se zlepšovala v momentě, kdy s námi Anička začla lépe a lépe komunikovat. Nyní má 3,5 roku. Stále je hlučná. Dokáže mluvit celý den. Má z toho uzlíky na hlasivkách. Je velice svéhlavá a vznětlivá. Často řešíme nějaké konflikty. Nerada takhle škatuluji své děti, ale chci ti ji lépe přiblížit. Je velice zvídavá a bystá. Myslím si, že to sama se sebou nemá lehké. Všechny emoce s ní zmítají. Je hodně impulsivní. Problémy ve školce nemá, je velice společenská a z kolektivu nijak nevybočuje. Konkrétní rada není. Děti potřebují lásku a pochopení. Ve stavu vyčerpání, jaké si já pamatuji, bylo obé téměř nemožné. Vydrž! Bude se to zlepšovat. Trochu si zvykneš a naučíš se, jak na ni.

Ahoj,
akorat hledam na netu, co delat s tim nasim malym tyranem a nachazim clanek, ktery jako bych snad psala sama. Jediny rozdil, nase Anicka se stala tyrankou az asi od 4. mesice a stale se to zhorsuje.
Nyni je to tak, ze nemohu ani na zachod, proste jakmile vstanu ze zeme, zacne histerak.. bohuzel se pridaly vypadky dechu pri velkem kriku, tzn. modrani aj.. Vybreceni neuznavam, ale musela jsem zkusit, nekdy zkusim znovu a vzdykcy zjistim, ze nejen ze je to k nicemu, ale ze se citim tak provinile, ze to pak male i velke nekolik dnu vynahrazuji :).

Proc ale pisu, rady typu, ze ma mit "tyrana" furt u sebe a pritom se i starat o domacnost a starsi ditko, delat veci spolecne, jedno drzet v naruci a druhemu cist... jsou zkreslene a nejdou vyuzit, tedy ne moc casto.... Nelze to. Jsme lide, nejsme roboti, trpelivost, dobra nalada i energie ma sve meze.. nekde ji musime cerpat... Je to obtizne, energie behem dne ubiha, kdyz obe deti breci, domacnost vola, specha se.. clovek se vycerpa a spatne se pak znovu naleza...

Nase mala tyranka je motoricky na tom velmi dobre, v necelych deseti mesicich chodi kolem nabytku ci za odstrkovadlem... takze tam ta spojitost neni. Spis to vidim v sourozenecke konstelaci (musi se poprat o svoje misto), strach z rychlosti pohybu (starsi sourozenec okolo pobiha, matka nestiha, pobiha sem a tam, aby uvarila atd., male sedici dite se citi nepohyblive a pomale) a take samozrejme v tepmeramentu atd.

Cetla jsem nyni, ze prave v obdobi mezi 7-10 mesicem si dite vytvari zakladni duveru v ostatni lidi, ale i samo v sebe, proto bychom mu meli vytvorit harmonicke prostredi a jeho duveru nezklamat.. sakrys to je tak obtizny ukol..

Nam vsem moc drzim palce, aby se s malych tyranu staly velke stastne deti :o)

TAky to tak mate ? Vecer, kdyz deti usnou, najednou litujete kazdeho zamraceni, kriku, vynadani, ci placnuti pres zadek a mate chut je vzbudit a vynahradit jim vasi spatnou naladu tohoto dne ? Prave to tak citim... je to hruza

Milá Deniso,
zažila jsem si s malým podobnou situaci, u nás naštěstí trvalo nejhorší období asi 7 měsíců. Bylo to úplně jak popisuješ, navíc malý měl a má strašně silný hlas, takže už v porodnici přeřval všechny mimina. Hodně jsem přemýšlela co jsem udělala špatně, proč tak plakal, ale na nic zásadního jsem nepřišla. Byl zdravý, a pokud nebyl u prsa nebo chvilku nespal, řval a nic mezi tím. Když jsem ho chovala, odstrkoval se ode mě co síly měl. Byla jsem klidná, brala jsem to jako výzvu, že jednou to musí přestat a oba to spolu zvládnem. Ale bylo to období temna, kdy díky obrovské únavě z nevyspání jsem fungovala v jiném časoprostoru, stíral se mi rozdíl mezi dnem a nocí, protože nejdelší interval mezi kojením byl 2h ve dne v noci a po každým kojení následoval řev a 15min skákání s miminem, aby uslo na hoďku a půl v lepším případě. Nakonec se vyloupl do klidného a pohodového batolete, je moc šikovný a mentálně hodně napřed. Myslím, že ho štvala jeho fyzická nemohoucnost, jak začal sedět, okamžitě se začal stavět (chodil v 10.5 měsících) a zároveň ustával jeho pláč. Ovšem pořád je mamák a má tendence vynucovat si kňouráním. Prostě zjistil, že to na nás fungovalo a tak zkouší pokračovat dál. Je mistr v předvádění bolestných a ublíženeckých grimas. Postupně se ho snažíme upozorňovat, že takhle to s námi nepůjde. Taky si myslím, že ho bavilo s námi manipulovat, má tendence "šéfovat", občas si děláme legraci, že je rozenej klausík. I když už jsou to 2 roky, stále mám pachuť na jazyku při vzpomínce na tohle období. Uvažuji o druhém, vždycky jsem chtěla děti 3, ale v hlavě mi bliká varovná kontrolka :) Odmítám si myslet, že jsem byla špatnou mámou nebo věci dělala špatně, v té chvíli jsem věci dělala jak nejlépe jsem uměla a věřím, že jsi na tom stejně. Prostě některé dětičky si věci musí složitěji odžít a žádná z nás nemůže vědět, jestli se jí podaří tohle "dobrodružství" zažít nebo bude mít kliku a mine jí to. Z mé zkušenosti vím, že mě to neskutečně posílilo, sáhla jsem si na dno svých sil. A kdybych věděla co přijde, šla bych do toho znovu. Přeji Ti, aby jsi vše dobře zvládla, našla dostatek psychických i fyzických sil, a když budeš chtít, napiš na mejl.
Marla

Před 7 lety se mi narodila holčička. Plakala podobným způsobem, jak popisuje autorka článku. Nikdo mi nepomohl, nikdo neporadil. Situace byla pro mě velmi zoufalá, aspoň takovouhle diskusi kdybych si tenkrát mohla přečíst - že v tom nejsem sama, že se to stává. Z dcery se stala tišší přemýšlivá holčička, inteligenčně je mírně nadprůměrná (to píšu kvůli zmínkám o autismu). Bohužel, mě tahle zkušenost stála rok života v depresi (měla jsem i obavu, abych jí neublížila), a náš vztah s dcerou je trochu narušený (porovnávám podle mladší dcery).
Ani dneska nevím, co poradit - jen, že to přejde, a dělejte cokoliv, co pomůže, bez ohledu na názor kohokoliv.