Názory k článku Mýty o dulách...

Na porod jsem byla dobře připravená, chodila jsem na kurs a přečetla stohy článků. A přesto když mi praskla voda, volala jsem dulu a ptala se, jestli je možné že jsem se počůrala. Druhý telefonát byl manželovi. Když jsem řekla, že mi praskla voda, ptal se KDE!!!

Dobrý den, musím konstatovat, že tohle je docela zaužívaný postoj u starší generace. Ovšem medicína i celý život jsou v současnosti velmi progresivní a objevy v oblasti prenatálního života dítěte a všech vlivů, které na děti má porod jasně ukazují že jeho klidný a po stránce psychiky dobře zvládnutý průběh ovlivňuje víc než si myslíme. V minulosti nebyly na nikoho z nás kladeny tak neobvyklé nároky jak jsou na děti a lidi vůbec kladeny dnes. Na zvládání stresu, na zaujímání mnoha sociálních rolí v průběhu našich životů... Já jsem si vybrala kvalitní přípravu na porod, kvalitní připravu na naše rodičovství i formou kurzu a myslím, že jsem neprohloupila. Mám krásné zdravé dvě děti, hodné, klidné a pohodové. Myslím, že kdybych se dostatečně nezajímala o porod, o psychický vývoj dětí a o psychologii vůbec, tak bychom takové společné simbiozy nedosáhli. Dula a tuž všechno toto zná a může nám účině pomoci a vybavit i nás i dítě do života. Z nikoho to nedělá chuděru. Naopak člověka, který si rád nechá poradit a je si vědom toho že porod je mezník v životě.

No, já tě nekousnu. Nemám zkušenost s dulou. Porod je děsně individuální, každá ho prožívá jinak, každá má jiné nároky a očekávání. U mého porodu byl manžel. O průběhu se něco dověděl na kurzu,něco si našel na netu. Byli jsme domluvení, že když to na něj bude moc, dá mi pusu a zmizí. A já byla smířená s tím, že to zvládnu pak sama. Nakonec zůstal do konce a byl mi opravdu oporou. Dulu bych zvolila pouze v případě, že by to byla moje dlouholetá kamarádka nebo teta nebo sestra. Pokud by to byl někdo najatý, nedovedu si představit, že bych k němu cítila takovou důvěru jako k manželovi. Byl by to jen další cizí člověk na porodním boxu. Já rodila s epidurálem, personál se ke mně choval úžasně, doktorka si se mnou povídala o jméně miminka, porodní asistentka byla žákyňka a chvilku mi rozmlouvala epidurál, prý nebyl moc potřeba, ale já měla přeci jen nahnáno, tak jsem si o něj řekla. Neodporovala lékařům a epidurál fakt výrazně pomohl, já si po něm ten porod fakt užila (joo,samozřejmě i tak to byla fuška, ale dalo se to přežít) Ve finiši vystřídala tuhle mladou (ale sympatickou asistentku) jedna starší a dost mi pomohla stlačením bříška (nevím, který debil vymyslel termín "skočit na břicho" a proč se s tím straší maminy, sice to bylo nepříjemné dost, ale opravdu to SUPR pomohlo, já jí pak poděkovala, ta zírala). Byl to můj první porod, proto jsem tam chtěla muže. Ted vím, že bych druhý už zvládla sama. Přesto tam asi můj muž zase bude, řekl mi pak, že je rád, že to prožil se mnou.

Takže sice pozdě, ale přece - dula byla opravdu členkou asociace ČAD, kamarádka stížnost stále ještě zvažuje, protože se dlouhodobě znají. Ale už alespoň připustila, že postup nebyl zcela v pořádku.

Ani na poli, ani doma, ale v klidu v nemocnici. Měla jsem tu čest, že švagrová rodila doma, sanitka přijela až po dvou hodinách, mezitím dítě přišlo na svět, protože odmítlo čekat. Třeba se na mně díváte divně, ale uklízet po porodu není moje hobby, takže jsem se vyzvracela do kýble. Ani jsem neměla radost z novorozence, protože jsem viděla hlavně ten svinčík.
Takže aby bylo jasno: v nemocnici, v pohodlí, kde za mne někdo uklidí a já nebudu nucena v den porodu nebo druhý den pečovat o dítko (nebo více dítek v případě že mám další dítě) a kde si můžu po tak náročné věci, jakou je porod, odpočinout.