Názory k článku Nechci čekat až na první slovo svého dítěte. Chci si s ním popovídat mnohem dřív!

Až dosud mě nenapadlo, že znakování s miminky se dá rozvinout do takových detailů. Se svým druhým synem jsem znakovala do jeho tří let(do té doby používal jen dvě srozumitelná slova - táta a tam), ale ačkoliv jsme se dorozumívali celkem bez problémů, tak po přečtení vašich www vidím jak chudý jsme měli náš znakový slovník. Teď mám devítiměsíční holčičku se kterou určitě budeme znakovat taky a tak jsem ráda, že je kde se inspirovat.
A z těch rýpavých příspěvků si nic nedělejte. Kdo chce psa bít, hůl si najde ať se jedná o cokoli.

To by byla krása a kultivace ducha, kdyby byla většina příspěvků do internetových diskusí tak chytrých, výstižných a tak nějak sympatických, jako je ten Váš, Ajtakrajto. Díky.

Článek se mi líbil, protože také se synem znakujeme, ale oproti autorce článku to u nás vyplynulo zcela intuitivně. Pomocí znakování se se synem domluvíme již opravdu od ranného dětství,a dokonce se tak domluví i s cízimi (pokud jsou ale nastaveni na pochopení malého dítěte). Ale bohužel zrovna v jeho případě nenapomáhá nonverbální komunikace rozvoji verbální řeči. Už máme skoro 2,5roku. Odborníci tvrdí, že se zatím znepokojovat nemusíme.Tak bych jen ráda upozornila před přehnaným očekáváním, které by mohli mít po přečetění článku maminky, tatínci atd.Cílem by mělo být domluvit se s dítětem, ale neočekávat jako samozřejmý následek urychlení rozvoje mluvidel.

no docela mi mluvíte z duše, nechtěla jsem tady přispívat negativně, ale mě to celé připadá s odpuštěním praštěné ve věku, kdy je toho dítko schopné, tak začně přirozeně naznačovat, co chce tj.
natahovat ruce, ukazovat, mnout si oči, atd. Taky mi připadá úplně přirozené, že mu hlavně matka rozumí. Ale taky mi připadá normálnější a pro dítě přínosnější, pokud mu matka odpovídá slovy a vysvětluje a opakuje a ne, že se začně zaplétat do jakési podivné znakové řeči. Moje děti byly obě po roce schopné částečně ukázat a částečně již říct, co chtějí (prostě šly k vypínači a ukázaly na něj, nechápu v čem by bylo prospěšnější, aby znaly jakýsi určitý znak pro rozsvícení světla). Oba- a to i syn a to prý jsou kluci pomalejší na mluvení - ve dvou letech mluvily naprosto souvisle ve větách a to nejen ve dvou a tříslovných. Samozřejmě, že nevyslovovali bezchybně, ale dalo se již nimi mluvit úplně normálně. Takže podle mě toto znakování zpomalí přirozené učení řeči, i když se to určitě potom vyrovná a není to znát. ALe pokud je to tak, tak v tom nevidím žádný smysl, no sorry to je můj názor

Článek je moc hezky psaný a určitě mnoha maminkám může napomoci v komunikaci s "nemluvňaty". Pravda je, že každá maminka většinou intuitivně určitá gesta používá a využívá. U nás jsme gestikulovali méně, i proto, že dcerka začala mluvit velmi brzy (1. jednoslabičná slůvka již kolem 7. měsíce) a i nyní v téměř 16 měsících se každý den naučí mnoho nových slov a používá i krátké věty. Sama koukám, jak jí to jde. Nicméně plánujeme ještě 1 mimi a tam by se dala miminkovština určitě dobře využít.
Jinak si, paní Terezo, nic nedělejte z některých negativních reakcí. Také jsem tu byla jednou napadena, že chci být trapně IN, když chodím s dcerkou plavat a cvičit. Hned mi bylo předhozeno, že dobré účinky plavání či cvičení s batolaty nebyly prokázány a že tam vlastně chodím jen z vlastní sobeckosti