Názory k článku Jak se učit s hyperaktivním dítětem?

Dobrý den přeji všem maminkám,

jmenuji se Růžena Jarkulišová a dělám bakalářskou práci na téma Výchova dětí s ADHD a její součástí jsou anonymní dotazníky pro maminky od hyperaktivních dětí. Moc Vás prosím o spolupráci a vyplnění toho dotazníku. Je uveden na této stránce
https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dERyTDZNQ1pIcTd2V0tzSmxPd1ptOXc6MQ#gid=0

Velmi Vám děkuji.

Dobrý den, ráda bych se podělila o svůj vlastní příběh. Od malinka jsem zapomínala věci (batoh v autobuse, či škole), nenosila domácí úkoly, doma jsem tvrdila, že žádné nemáme, protože mě to vlastně nezajímalo, tak jsem si to nepamatovala. Zajímala jsem se pouze o věci, které mě bavily. Byla mi diagnostikována lehká dyslexie s prvky hyperaktivity, tzn. především to zapomínání. Ve škole jsem dostávala jednu poznámku za druhou. Paní učitelka řekla mé mamce, že jestli zvládnu nějakou střední školu, tak snad jen učňák. Mamka se se mnou musela učit do poloviny 9. třídy, jinak jsem se na to vykašlala a nosila domů samé pětky. Takže každý večer jsem si přinesla sešity a mamka mě zkoušela a přidávala k tomu nějaké zajímavosti, abych si to lépe pamatovala a aby mne to bavilo. Nad postelí jsem měla barevný rozvrh, každý den byla jedna květina a každý lístek určitý předmět. Každý den měl svou vlastní barvu. Musela jsem si vše kreslit a barevně označovat. Nebylo to se mnou lehké, ale práce přinesla své. V polovině 9. třídy jsem se hlásila na střední školu, na druhém stupni jsem měla rok co rok lepší známky. A když mne rodiče dostatečně motivovali (způsobem: teď se musíš hodně snažit, protože když se dostaneš na školu, ovlivní to celý tvůj příští život), chodila jsem na doučování z češtiny a matiky a chtěla jsem... Dostala jsem se na Obchodní akademii. Pak na vysokou a teď mi chybí poslední semestr do Mgr. Bakaláře jsem měla s chlupem na červený diplom, také nějaké prospěchové stipendium. Ale to jen díky mé mamince a díky tomu, že jsem konečně mohla studovat to, co mne baví. Dokonce přemýšlím o doktorátu. A mamka? Ta říká, že kdyby to věděla před 15 lety, tak by mne tak "netýrala", ale to bych se nedostala až sem...
A s dyslexií jsem mám potíže stále, jen pomaleji čtu a píšu. Ale když jsem si našla knihy, které mě bavily, např. Harry Potter, Letopisy Narnie apod. Chtěla jsem číst. Vše je jen o té motivaci.

Takže hodně štěstí s vašimi ratolestmi a po letech se vám jistě uleví, až uvidíte, co jste se svými dětmi zvládli...

Dobrý den, mám prosbičku. Mám devítiletého syna s LMD a poruchou soustředění, učení jsme zvládli docela v pohodě, ale jeho chování je šílené. Je strašně neklidný, hyperaktivní a nic ho nebaví dlouho. Poslední dobou mi strašně odmlouvá a je drzý, když jsem se o tom bavila s psycholožkou tak mi tvrdila, že je to období před pubertou. Pokud ted se chová takto, tak se děsim puberty. Chtěla bych se Vás zeptat, jak probíhala puberta u Vašeho syna. Zda v té době šel zvládnout, nebo to bylo náročnější.A měla jste nějaký speciální fígl, jak ho zvládnout. Díky

Dobrý den,

já jsem se jenom chtěla zeptat, na co je ta škola specializovaná?? Je specializovaná na děti s poruchou pozornosti nebo se jedná o smíšenou třídu, kde se věnují více druhům poruch? - Taky bych si zjistila, kolik je dětí ve třídě, zda tam mají asistenta, jakou formou se tam vyučuje a zda je po nějaké době (třeba 1 roku) možný přestup do klasické třídy. - Pokud by to měla být třída speciální se zaměřením na ADHD, pak by dítě snad mohlo po intenzivnějším přístupu po nějaké době přejít do klasické třídy.

Zdravím všechny této diskuze o našich malých neposedech...

Jsem maminkou téměř 6ti leté slečny rovněž s diagnózou ADHD a ráda si tady pročítám Vaše tipy a nápady, jak na ty energické človíčky, které máme všichni doma...

Vzhledem k práci manžela jsme žili v USA a nyní je již více než rok našim bydlištěm Sao Paulo v Brazílii, takže můžeme srovnávat přístup ve školkách (včetně ČR - 1 rok) k ADHD a musím říct, že zatím nejlépe se nám osvědčila školka v USA, kde jsou na to opravdu skvěle připravení (asistent, speciální divadlo, které jim každé ráno hrála psycholožka, kde vystupoval zlý vlk a super pomalá želva a pejsek, který pořád běhal jako bez rozumu atd... každý den prostě jeden příběh a děti měly samy radit pejskovi a želvě atd. , jak se chovat, aby je ostatní zvířátka měla ráda...)

Přeji nám všem pevné nervy a to nejdůležitější v práci s těmi dětmi je humor... - mám to vyzkoušené... ať je to občas sebeabsurdnější, pokud se s nimi smějeme, máme vždycky šanci ty emoce převrátit do té lehčí polohy...