Názory k článku Šestinedělí - ženská záležitost, o které se nemluví

Děkuju za vtipný článek, je pravda, že o šestinedělí se moc nepíše, mě nejvíc překvapil strach, že nevím, jak se co dělá, nemít internet, asi bych se zbláznila (např. jsem měla strach, jestli má ode mě dost mlíčka, v poradně psali jak podle stoličky a kolik má přibývat a že je nějaký růstový spurt; nebo co na bolení bradavek, co na stehy, kdy dávat/nedávat dudlík atd.).
Moje šestidedělí právě končí a já jsem v eufórii - jakto? Máme vcelku spokojené dítko (aktivní ale ne uřvané), ale celé první týdny překryla šílená bolest z odlučování stehů (nástřih byl úplně v poho, ale malej mě natrhl uvnitř) a neskutečná bolest jedné bradavky (ragády ze špatného přiložení - z mé blbosti, šla jsem přes bolest), ragády se včera dohojily (po 3 týdnech!!!) a kojení už skoro nebolí, stehy najednou vypadaly a po týdnu jsme se zkusili už i milovat - a nevěřila bych tomu, ale nebolí to no prostě šestinedělí je psycho, ale bez bolesti se dá zvládnout všechno!!! Jediné, co se dá v šestinedělí, je vydržet (a spát kdekoliv kdykoliv jak jen to jde).

Já taky přiznávám, že jsem měla s kojením problémy, bradavky mi naštěstí nepraskaly a prsa se mi nalily mlékem asi druhý den po porodu tak rychle a lehce, že kdyby mi to sestra neřekla, tak to ani nevím...ale ta bolest!!! Pokaždé, když jsem malou přiložila, mi vytryskly slzy...V porosnici mě sestry "nutily" přikládat přesně co tři hodiny napřed k jenomu a pak k druhému prsu (aby pila z obou). Jsem však bytost svéhlavá a nenechám se do ničeho nutit, Malou jsem přikládala tak jak jsem sama uznala za vhodné (když byla vzhůru, nikdy jsem ji nebudila!) a hlavně vždy jen k jednomu prsu (aby si to druhé "odpočinulo". Malá i přes námitky sestřiček, že kojím málo krásně přibírala a navíc tím, že jsem ji nikdy nebudila, se učila spát dýl a dýl a ve dvou měsících mi prospala celou noc!!! (já jsem sice měla ráno v promočené podprsence 2 obrovské melouny, ale byla jsem ráda, že nemusím vstávat co 2hodiny jako spousta jiných maminek.
Moje maminka mi řekla , že dělám dobře, ať dám sama na své pocity. Pak mě ovšem spražila poznámkou, že ji kojení (mě) bolelo pokaždé a celé 4měsíce, co to vydržela, probrečela.
ALE naštěstí to tak většinou není (abych nikoho neděsila) - dřív se o tom prostě nepsalo, nemluvilo, prostě buď umíš a jde to, nebo dáš sunar. Dnes už je to jiné, informace a rady kojícím maminkám jsou snad všude.
Mě to taky bolelo míň a míň. Nakonec jsem to ani necítila. Asi je fakt, že i ty bradavky si na tu dětskou papulku musí zvyknout.

no fajn že taky někdo o sobě napsal jak byl "zaujatý" k ženám co se starají o děti a pořád si ztěžují že nemají na nic čas ale je zase moc hezké že napsal o sobě jak se změnil a miluje své dítě a všechno co dělá už je z lásky k němu.
Byla jsem taky taková syn se mi narodil před osmi lety a já lítala ve dne v noci jen kolem něj manžel nevyspalý ještě budil nás svým chrápáním a myslela jsem že zešílím pomoc jsem čekala ode všech a nakonec zklamaná protože dítě si půjčili jen když nekřičelo jakmile začlo pečlivá tchýně která mu nacpala ve dvou měsících dva pribináčky že má hlad když před tím vypil své mi ho zase řvoucího nesla zpátky s tím že má hlad to už jsem šla do mdlob! chudák dítě přecpaný tukem ještě dvě hodiny ublinkávalo a hekalo :-( dnes čekám další děťátko a doufám že budu dlouho i kojit a sama ve svém bytě se společně s manželem a synkem (s tím moc nepočítám) se o něj postarám

Ivano,
pro tak malé dítě lepší než dávat do autosedačky - tou přece jen trpí páteř a pokud tam dítě usne, člověku se málokdy chce ho z ní vyndavat :)) , je polohovat matraci v postýlce. Pokud máš tuhou matraci, může stačit jí z jedné strany podložit třeba dekou, ale lepší jsou polohovací rošty, které se prodávají a jdou vložit do běžné postýlky pod matraci. Taky si nakup hromadu froté bryndáčků na sucháč (nejlépe nepromokavých) a dávej jí dceři při a po kojení přes oblečení, ať jí nemusíš pořád převlékat... Taky je rozdíl jestli ublinkává (mléko jen jakoby samovolne vytéká) a nebo zvrací prudce - to by pak chtělo se poradit s lékařem. Na zadeček jsem dávala třeba i jen větší vrstvu modré indulony - a často jsem přebalovala. Důležité je nechat po přebalování kůži pořádně vyschnout a pak teprve natřít.
Přeji pevné nervy.....
(a běž spát ;-)

Souhlasim s autorkou ze 6tinedeli je VELMI narocne a prevratne obdobi. Hlavne diky hormonum se zenska stava mnohem citlivejsi az precitlivela. U me to bylo tak, ze po porodu ktery povazuji za VELMI silny zazitek (kulantne receno) prislo neco jeste horsiho.
Porod byl na prvorodicku pomerne rychly (od prasknuti plodove vody 9,5 hodiny), s velmi silnymi kontrakcemi (rikal pan primar, kteremu se prubeh moooc libil-myslela jsem ze ho prastim) a bez jakehokoliv umrtveni. Myslim ze fyzickou bolest snasim obecne dobre, delala jsem bojove sporty a jsem i dost zvykla jet na rezervy. Ale porod!!!?? Fakt jsem si sahla na dno a uz vim co to znamena "lezu z toho po zdi". Doslova jsem po ni splhala, ne ze by to pomahalo :) K tomu kontrakce trvajici minutu s hroznymi krizovymi bolestmi a mezi tim 10 sekund pauza na nadechnuti. jak autorka uz jinde psala...kdyby mi rekli ze mi uriznou hlavu tak bych souhlasila :)
Je fakt ze po tomhle vykonu mi prislo normalni ze jsem mimo a necitim hned zadny zazracny prival citu. Ale hned jak jsem si odfrkla tak jsem mela prcka na pokoji a szivali jsme se uplne vpohode. Po 5ti dnech jsme sli domu, tam jsme se zabydleli a mela jsem pocit ze vse bude ok. Kojeni jsme zvladli hned v porodnici, sice zrejme nahodou protoze mi nikdo nepomahal, ale mimco se chytilo skvele. Muzu vas ubezpecit ze i se spravnou technikou,normalnimi bradavkami a velikosti (80C) me kojeni nebylo prijemne cele prvni 2 mesice. Malej sal 45 minut, stacil mu jeden prs pri jednom krmeni. Mezi tim prebaleni, nutna hygiena a neco snist a mohla jsem jit kojit zase. Spal max 20 minut mezi kojenimi (jen diky dudliku) a kojil se po 2 hodinach. Verim tomu ze kdybych mu ten dudl nedala tak me sezral :)
Ale k tem hormonum. Vubec jsem se nepoznavala jaka jsem najednou citlivka, moje hlavni vytka k manzelovi byla ze mi nedava dostatecne najevo svou lasku. V televizi jsem nemohla videt cokoliv spatneho o miminkach, Rodinku jsem radeji necetla nebot se vzdy nasel clanek ktery me rozplakal :)
Ale uplne nejhorsi byli pribuzni. Moje matka me zacala bombardovat zadostmi o kazdodenni navstevy i kdyz poslednich 7 let ji stacilo mne videt maximalne jednou za 14 dni..ze me nema rada mi rekla uz v 19ti, smirila jsem se s tim asi po 5ti letech a najednou ohromny zlom a vydirani. No, ustoupila jsem (blbka) a poslouchala pomluvy co kdo o me oskliveho rekl a za co vsechno v jejim zivote muzu. Vydrzela jsem to mesic a od te doby drzim navstevy na frekvenci max1 za tyden a dost. Tim se samozrejme potvrdilo jak jsem hrozna dcera a jak ji trapim. Muj otec ma zase ve zvyku pouze zavolat ze je na ceste k nam a ze se jede na maleho kouknout. Je dost cholericky a fakt si ke kojici matce zadne servitky nebere. Navic neuznava myti rukou a hrozne se urazil kdyz jsem to po nem 5. den po porodu chtela. Predtim hladil psy. Takze se opakuji pri kazde navsteve, tuhle proste odmitl a uz mi dava najevo ze ja ho nezajimam, jde za vnukem... jak mile.. No a tchanoic se urazili kdyz jim manzel sdelil ze bez ohlaseni prijet nemuzou neb mame vlastni zivot a ze je to slusnost. Proste kdyz uz jsem se v sestinedeli mohla chvili vyspat tak jsem nemohla usnout premyslenim o svem zivote, o tom jak mi kdy matka ublizila a jak jsem byla hloupa kdyz jsem myslela ze nasi nekdy uznaji svoji chybu. BYla jsem psychicky uplne na dne..Hormonum neporucite :))) Hruza.
Fyzicky -tak jak pisete, klasicky kolobeh. Jo...moje varianta...varila jsem vecer kdyz malej usnul-v nejdelsi pauze, pak zase po 2 hod vstaval. Proste jsme jedli ohrivane jidlo.
No, prekonala jsem to, urcite me to nejak do budoucna posililo i kdyz jeste nevim presne jak. S tchanoic uz vychazime dobre, nasi jsou horsi. Jak rikala kamaradka...oni si musi zvyknout na to ze je taky najednou neco podle tebe a ne vse podle nich. Zrejme s tim budu bojovat s kazdym dalsim kruckem naseho ditete a snad najdeme nejakou spolecnou cestu.
Tuhle manzel nadnesl (malemu je pul roku) ze bychom mohli splodit hned dalsiho potomka. Udelalo se mi uplne spatne!!! Nejde o ten porod, 9 hodiny se da vydrzet i pod vodou, ale tech 6 tydnu...to uz fakt jen tak ne!!!