Názory k článku A co děti? Mají si s čím hrát?

Můj synovec dostal na vánoce autíčko na dálkové ovládání a je z něj přímo nadšený, nedělá to ani moc hluku, takže ani rodičům to nevadí, jako jiné hračky, které přímo křičí "hahááá, teď už ti s mým otravným zvukem nikdy nedám pokoj"... ráda bych mu teď k narozeninám koupila také něco na ovládání, ale auto už ne, když jej má... myslím, že se dělají i letadla nebo tak něco? Nebo co máte doma vy?

Dobrý den, může mi prosím někdo poradit?? Shanim v Praze půjčovnu hrček. Budu mit na vikend navstevu /2 děti/ a chci jim víkendovou návstěvu spříjemnit,ale protože žiju sám a nemám děti...musím to vyřešit a napadla mě půjčovna. Děkuji moc, určitě zde máte zkušenosti větší :-)

Čučoriedko,
u mého syna v tomto věku jednoznačně vedly kolíčky - takové mírně okrouhlé, hezky barevné. Skládali jsme z nich obrázky, anebo s nimi jen tak "běhal" po bytě. - V tomhle věku syn neměl moc hraček, takže až takové zkušenosti nemám. Možná že to nepůjde jinak než metodou pokus - omyl. Až bude dcerka větší, už o ní budeš vědět, co ji baví a co ne...
Dobré jsou dřevěné barevné kostky různých tvarů, nebo taky různé plastové kostky, co se dají stavět na sebe. Taky teď jsou takové ty pěnové puzzle se zvířátky, předměty či ovocem, to "za syna" ještě nebylo (na "hračkách" o nich teď probíhá diskuze). Z podobného "pěnového" materiálu jsou i kostky (velikost kolem 20, 30 cm), to mi přijde taky zajímavé. Hračky na "tahání" jsou možná tzv. tradiční, ale pokud by je mělo "tahat dítě, tak si myslím, že se neustále asi musí ohlížet, což v době učení chození nebude zrovna nic moc. Synovi babička koupila dřevěnou chrastící hračku na tyči, kterou naopak dítě "tlačí" před sebou. V dřevěném hračkářství ostatně najdeš víc tipů na zajímavé "funkční" hračky, jako zvířátko jdoucí po rampě z kopečka, datel datlící na drátku, "sesypající se" zvířátko a další zábavné blbinky. Taky bývají vidět i mechanické kovové hračky, třeba beruška myslím na klíček, která když "dojde" na okraj desky (stolu), obrátí se a pokračuje v "chůzi" jiným směrem. Taky jsem viděla u švagrové takový malý (lehoučký) "kafemlýnek" - na vrchu barevný - při točení kličkou hrála melodie (mechanický způsob, ne na baterky, takže to má jiný zvuk než "baterkové" zvukové hračky).
Jinak to Lego, pokud to jsou velké kostky, se nemusí jen skládat na sebe, ale dělat z toho i "placaté" obrazce - u kluků by ses určitě zavděčila třeba silnicí...
Vděčná jsou i leporela, teď je jich dokonce na trhu víc než před pár lety, když byl malý náš syn. Se zvířátky, s pohádkami, panoramatické... Bezva mohou být i "koupací" knížky, plastické - teď jsou možná jen pro úplně nejmenší, ale TENKRÁT jsem sehnala knížku vel. A4 takovou "hrací" - vázání tkaniček, suchý zip, zrcátko, počítání ovoce, abeceda, volant, telefonek... Budiž řečeno, že když jsme ji synovi dali, okamžitě zabavil (a později ztratil) tu tkaničku na vázání (ty zbožňoval - žižlal je a cpal do pusinky, až jsme mu tu tkaničku vždycky museli nenápadně zabavit) - a s knížkou si hrál spíš až kolem 6 let, kdy už jeho zkušenosti dovolily si opravdu hrát "na něco" .
Určitě doporučuji nějaké dostatečně bezpečné jednoduché autičko, co na tom, že je to holčička. Ono se to hýbe a holka z toho může být nadšená zrovna jako kluk (viz moje dvouletá neteř...).
Taky jsou různá dřevěná puzzle, kde "dílkem" je přímo celý obrázek, třeba zvířátka; možná že se ještě netrefí do správných dírek, ale aspoň si můžete nad obrázky povídat. Jsou také různé navlékací hračky, méně kvalitní plastové, kvalitnější dřevěné, zatloukačky (dítě mydlí kladívkem do předem připravených kolíků), dřevěná pexesa i domina s obrázky zvířátek či ovoce... Různé "dráhy" na provlékání - na dřevěném podstavci různě ohýbané kovové tyčky a na nich má dítě za úkol provlékat dř. kotoučky. Nebo jiné dráhy - na dřevěné desce rýhy, v nich na pohyblivých kolíkách různé vyřezané obrázky, se kterými má dítě "doputovat" k logicky odpovídajícímu obrázku (kytka na záhonek, auto ke garáži atd.). V dřevěných hračkárnách se dá taky sehnat jakýsi "pultík" s nalepenými různými kousky - dítě se učí rozlišovat hmatem různé povrchy (čehož se dá docílit i doma svépomocí).
K té svépomoci. Určitě můžeš vyhrabat z domácích zásob různé nepotřebné (a neškodné) krabičky, plastové dózy, kelímky, kořenky (kterých se ovšem hodláš "zbavit"). Jinak též doporučuji knihu "Hry pro maminky s dětmi" od Jany Hanšpachové, vydal Portál. Nevím, jestli se dá ještě sehnat, ale jsou v ní různé neobvyklé tipy na hry a hříčky takříkajíc "co dům dal" - mohla by Tě inspirovat.
PS - většinu uvedených hraček nemám vyzkoušených na synovi, my jsme zpočátku tak nějak moc šetřili (teď má hraček víc). Ale jmenovala jsem to, co mne při mých putováních pro hračkářstvích zaujalo a co bych - mít druhé dítě - pro mimčo nebo batole dneska už klidně pořídila.
M.

Hanko, pokud jde o čtení, tam nevím, zkušenost s tím nemám, moje dcera je ten opačný případ :-), ale s tím zpěvem: zpívávala taky tak - víceméně rytmická recitace, melodii šlo poznat jen s velkou námahou. Protože ale má rytmické cítění a hudbu miluje, začla chodit na klavír a naše skvělá paní učitelka ji velmi namotivovala k tomu, aby zpívala s klavírem jednotlivé tóny, které si sama zahraje. Tvrdí mi celou dobu, že ve sluchu problém není (ostatně podle ní při dobré motivaci jde natrénovat jakýs takýs sluch i u hudebního dřeva :-), pouze že holka neumí zacházet s hlasem. Během několika týdnů začala Verča zpívat téměř čistě. To se předtím nepodařilo ani učitelkám ve školce, ani učitelce v hudebním kroužku.
Takže ztraceno nic být nemusí, ale otázka je té motivace. Jinak by to pro dceru byl jen bezduchý dril a to nemá cenu. Na druhou stranu si myslím, že pokud ráda hudbu poslouchá, tak simůže zpívat jak chce falešně, a je to dobře :-)))

To by mě taky hrozně zajímalo. Moje dcera si s panenkama nikdy nehrála. Raději kamarádí s klukama než s holkama. Letos jsem jí raději koupila knížky, o které si napsala. Mám pocit, že tyto děti hračky už nezajímají, jsou nějak vyspělejší. Pod stromek dostala nový počítač a na netu hledá věci do školy. Její kamarádky už dostaly malovátka - to se mi zdálo trochu moc brzy.