Názory k článku Na cestě za dítětem

Knížka je skvělá. Koupila jsem ji asi za 50 Kč v "Levných knihách" na Andělu v Praze. Byly tam poslední dva výtisky - jeden ušmudlanější než druhý. Tyto příběhy jsou otištěny na konci knihy, ale celá kniha se zabývá neplodností z hlediska psychologie. Jsou zde popisovány také různá vyšetření, která je třeba podstoupit a způsoby, jak tento problém řešit. Každá kapitola začíná příběhem - většinou je to pohádka, která pak koresponduje s kapitolou. Nejlepší kniha, kterou jsem o tomto problému četla.

se zajmem jsem si precetl tento pribeh a je az neuveritelne co vsechno ti komunisticti domovni duvernici dokazali v lidskem zivote zlikvidovat, dnes uz si z mladych nikdo ani neuvedomi co to byl komunismus - des bes ktery na venek podporoval rodinu a pracujici a ve skutecnosti to byla sebranka parchantu jako je pan T......

Mockrat dekuji za navedeni. Slysela jsem, ze cekaci doby jsou pomerne dlouhe, takze je pro me velice pozitivni slyset, ze jste se dockali jiz za nekolik mesicu. Vim, ze se to pravdepodobne dozvim na urade, ale nevite nahodou, jak je to s zivnostniky? Tzn. nemuzeme dodat potvrzeni o zamestnani, oba podnikame na ZL a presto, ze nase prijmy jsou pomerne vysoke, v danovem priznani se to pochopitelne az tak neobjevi :) Ale to se asi dozvim od profika, ze. Jeste jednou diky, snad to i nam vyjde a dockame se rodiny.

Uz skoro 4 roky se snazime s manzelem o miminko. Mam za sebou dva potraty a pred kazdym z nich rok cekani. Absolvovala jsem snad vsechna vysetreni, takze vim, ze mam problem se stitnou zlazou a s prolaktinem (proto neotehotnim jinak, nez pres kazdodenni podavani leku na oba hormony), a navic mi ted na genetice zjistili mutaci genu, takze proto (pry proto) potracim. Po kazdem tom cekani, naslednym otehotneni a vzapeti potratu jsem se psychicky slozila, ptala se proc se to stava a vlastne se tim trapim neustale, i kdyz se snazim orientovat na jine veci, cestujeme, dalkove studuji, sportujeme atd. Je to tim obtiznejsi, ze je mi 30 let, vsechny moje kamaradky jsou ted tehotne nebo maji miminka, muj bratr ceka treti dite... Rozhodli jsme se ted, ze nez zkusime pokus c. 3, podivame se i na moznost adopce. Ale vubec nevim, kde zacit, jak postupovat, co to obnasi, proste nic. Poradi mi nekdo? Mockrat dekuji.

Po precteni clanku a vsech prispevku...(take pri pohledu na hrajiciho si synka) jsem takzvane "na mekko"...Musim priznat, ze me pribeh pani doktorky hodne dojal a take mi pomohl v me situaci uvedomit si co znamena dite v zivote zeny..(co znamena v zivote muze, nemohu ze sveho pohledu posoudit)
My jsme s manzelem na dite ani nepomysleli, meli jsme jine plany..moc radi cestujeme a zijeme radi v jinych zemich a bez tzv.stereotypu..Do toho jsem otehotnela.Sok!Nemohla jsem se s tim dlouho vyrovnat (na potrat bych nesla, je to podle meho nazoru vrazda), natoz manzel..i kdyz me dost pomahal.Kdyz se nam synek narodil a ja mohu sledovat jak roste,uvedomuji si, jaky to je dar..Byt nablizku a pomahat tak krasne bytosti, ktera je jiz od poceti osobnosti.
Opravdu milujme sve deti a budme jim dobrym prikladem, protoze oni v nas maji vzor.

Autorce clanku moc dekuji...