Názory k článku Finsko zruší ve škole tradiční předměty

Ja tomu taky moc nerozumim.

Ale Finsko je v PISE naprosto nahore a uz dlouha leta. Treba i v matematice a dokonce holcicky (coz bori mytus o tom, ze holky na matiku nejsou).

Filipe, máš pravdu, že úvodní článek se týkal jen ZŠ, ale do základního školství vidím akorát z pozice "taky jsem sbsolvovala základku", což mi nepřipadá jako dostatečný znalostní fundament pro vymejšlení, co s tím tahle změna asi udělá. Se SŠ a VŠ vazby mám a podobné změny koncepcí kolem mě tak různě chodí, tak o tom vím aspoň trochu a troufnu si o tom kecat

Na SŠ a hlavně VŠ jsou podobné změny prakticky pořád tancem mezi (ne)spadnutím do fachidiocie na straně jedné, tedy té klasické, a do povrchnosti na té druhé, reformátorsky clusterové.

Moc děkuju za obě odpovědi, promyslím si to a zase napíšu.

Podotknu jen, že jsem měl v zásadě na mysli základní školství, nedošlo mi, že by se to mohlo vztahovat i na vysoký.

Ale i ve vysokým školství je místy patrná přílišná specializace, nejen u nás. U nás je to ovšem posílený omezenou mobilitou (na jedný a tý samý katedře člověk udělá diplomku, doktorát a docenturu, často jen rozvíjí jedno a totéž téma. Někde je to nosný, jinde zase ne.

Filipe, máš pravdu, informační hodnota "článku" se infinitezimálně blíží nule.
V základním školství se neorientuju, ani v ČR, natož ve Finsku, takže tuhle konkrétní situaci posoudit neumím.
Ale přicházím občas do kontaktu s problem-oriented learning, přesněji ne přímo, ale zprostředkovaně s přednáškami a diskusemi o něm, ve vysokém školství. Shodou okolností jsem minulý týden chodila do práce (chodím opravdu zřídkakdy, mám jen maličkatý úvazek ) a zrovna o tomhle mluvila se šéfem. A narazili jsme mimojiné na to, že tohle je model, který by mohl být dost přínosný v oborech, které nemají silně rozvinutou vnitřní "kategorizaci" (zde používám pojem ve smyslu svého předchozího příspěvku, proto ty uvozovky). úplně se nabízí třeba (pro mě vlastně od dětství nepochopitelně oddělované) plynulé spojení historických událostí s geografickými, protože na jedné straně struktura krajiny (typu velká řeka) dost zásadně ovlivňovala průběh bitev, revolucí a celkově dějinných zvratů a na druhé straně každý dějinný zvrat zpravidla pěkně zamíchal politickou mapou oblasti...
Ale obory, které jsou samy od sebe vnitřně hodně strukturované, zejména přírodovědné, ale asi i jiné, které už jdou poněkud mimo mě (tipla bych si třeba teologii, ovšem moc o ní nevím, můžu se plést), budou násilným přelomením linearity podle mě hodně poškozené. Obory, jejichž lineární struktura koresponduje s nějakou jasnou přírodní linií (např. vývojem jedince, průběhem chemické reakce....) se budou při rozstříhání a přeskupení myšlenkových "objektů" stávat nepřehlednými.

A pak je tu další problém (na což mě upozorNˇoval šéf) - možná v základním školství tohle vadit nemusí, objem vědomostí, které učitel má předat, je ještě zvládnutelný jedním člověkem. Ale na VŠ je zhola nemožné, aby jeden člověk ovládal mezioborové téma v hloubce, která odpovídá jeho vědění v jeho vlastním specializovaném oboru. Takže buď by to mohlo probíhat nějak tak, že se sejde 5 odborníků z různých oborů, které spojuje styčný bod - "problém" (slovo problém je tu nevhodné, v té angličtině to má trochu jiný odstín, ale chápeš, co myslím, že) a před studenty (a se studentyů) bude před nimi diskutovat a snažit se najít ta pojítka. Což zní dobře, občas se o to někdo pokusí, jenže to totálně naráží na technickou a personální neproveditelnost ve větším měřítku. No a nebo bude chtěno od odborníka na intimní život rozmnožovacích orgánů jabloní, aby studentům ukázal "problém jabloň" v širokém kontextu krajinotvorných ovocných stromů, vyhnání z Ráje, výroby kompotů, jablka jako oblíbeného objektu impresionistů i jablečného hybatele fyziky... což ve výsledku bude sice napínavé, barvité a nebude třeba stimulovat motivaci, ale zároveň bude výsledkem značná povrchnost a oněch "devatero řemesel, desátá bída".

Na ZŠ by ale něco takového mohlo mít svůj smysl, tam ještě by mělo být v silách učitele být dostatečně renesančním.

No a pak tu máme něco mezi - střední školství. Shodou okolností vedu dva kurzy pro středoškoláky - jeden čistě "lineární" úzce jednooborový, druhý právě založený na "problem-oriented", přelévající se mezi obory. Oba jsem si strukturně sestavovala sama, tj. nemůžu svádět na někoho jiného, "že mi to blbě tematicky vybral". A vidím sama na sobě přesně to, co píšu výš. V clusterovém ukazuju studentům vazby, které je samotné vůbec nenapadají (to vím, mám od nich dost bohatou zpětnou vazbu). Ale zároveň sama cítím, jak se strašně plácáme po povrchu. Není v silách mých (vědomostních) a ani v silách studentů (časových) zatít v čemkoli z toho víc do hloubky.

Celkově prostě - nevím, nestojím ani na jedné straně, výsledky finské změny mě celkem zajímají(tedy halvně jeslti to přenesou i do vyšších stupňů školství, ze ZŠ to z výše uvedených důvodů nejde na ty vyšší moc aproximovat). Uvidí se, no.

ˇV ČR bych teď byla spíš opatrná a konzervativní, každé má svoje, ale v celkovém výsledku jsou to spíš jen dvě strany téže mince a jsou si principiálně mnohem bližší, než se navenek tváří.

Angrešte, díky, moc hezky vyjádřeno, co mi při pozorování všeho toho nadšení z rušení předmětů přišlo intuitivně důležité.