jentakj |
5.9.2016 8:11:34
Šuplíku - tak z mé generace byla bezstarostných většina - z okolí. Prostě víceméně o nic nešlo - práce bylo a nějaký bydlení taky. Víc nebylo třeba - a zábavy bylo víc než dost akorát že jiný než dnes, my se hodně sdružovali - dnes to tak není.
|
Jana, tři děti |
• |
4.9.2016 9:27:30
Myslím, že v článku je nejdůležitější věta "Žije s rodiči, ti jeho studium až na nějaké brigády financovali....". To je scénář spousty mladých lidí. Ze světa bezstarostnosti a určitého domácího komfortu jsou postaveni před skutečnost, že se mají najednou starat sami o sebe, nedejbože ještě o někoho jiného. A na internetu nenajdou žádnou pořádnou radu, jak se s tím vyrovnat. Možná, že té bezstarostnosti bylo až příliš, možná, že rodiče moc umetali cestičku, možná, že se jen ještě nestačil osamostatnit a dospět.
|
Šuplík |
3.9.2016 21:28:24
jentakj, jiné než jsme to měli my to samozřejmě je a taky jiné, že měli mládí moji rodiče (po válce), či prarodiče (1. republika). a je to i když jiné, tak pořád stejné. žádné bezstarostné mládí se prostě nekoná.
bezstAROSTNÉ JSOU SPÍŠE NĚKTERÉ POVAHY, NE CELÁ GENERACE. A TI BY BYLI BEZSTAROSTNÍ ASI V KAŽDÉ DOBĚ (pardon caps) |
Hanina |
• |
2.9.2016 16:02:41
Jentakj, špatně jsem to napsala. Dřív musel bý každý, kdo chtěl rozumně existovat, aspoň zevně loayální s režimem, dneska to čeká zaměstnavatel.
Ja taky nezažila práci, kde by se musely přesčasy. Ale vím, že kdykoli se něco vyšašilo a bylo třeba nastavit, tak v první řadě se šlo na komunisty a apelovalo se na to, že "ty jsi soudruh, musíš jít vzorem...". Ve fabrikách ty přesčasy odskákali hlavně oni. To víš, že to odskákali ti obyčejní členové, šéfstvo nikdy. |
jentakj |
2.9.2016 14:15:08
Hanino - za komoušů jsem žádný tlak na loajalitu v práci neviděla. Asi že jsem byla po škole, nikdo toho moc neočekával, zajímavý plat nabídnout nemohli, tak co asi. Jinak v každý práci za komoušů jsem si teda mohla říkat cokoli - ne proti režimu, ale i to se dalo, když se vědělo s kým. Nikdo si nedovolil mě tlačit do přesčasů a žvanit o vyhazovu - udělala jsem si svoje a tůdle, nezájem. Chcete mě vyhodit, no tak to zkuste.
To dneska nefunguje. Ne každý chce dneska cestovat, ne každýho to zajímá. Největší nejistotu mladých vidím dneska ve vztahové rovině - prostě je dneska IN si jet každý sólo - i v tom vztahu. To dřív nebylo. |
Hanina |
• |
2.9.2016 12:43:38
Jentakj, a jak mohli rodiče radit nám? Za jejich mládí přece bylo taky všechno jinak. Když třeba dospívali moji rodiče, byla válka, tehdy šlo o život, aby někdo někde nekecnul něco, kvůli čemu by byla vyvražděna celá rodina. Když jsme byli mladí my, šlo o to, abycham zas někde něco nekecli a komunisti celou rodinu nebuzerovali a my třeba kvůli tomu nemohli studovat. Dneska se může cestovat, studovat, na to jsou třeba prachy,ale při troše šikovnosti a štěstí jich není třeba tolik. Zase je nejistota kolem práce. Ona byla i za komunistů, slušně placenou práci zase vyvažovalo to, že jsi musela držet hubu a krok, pokud jsi s režimem nechtěla otevřeně spolupracovat. Dneska visí spoustě lidí celá slavná Politika u zadku, ale zase je větší tlak na výkon (a v práci i na loayalitu, což byli o dřív). Co se ale hodně změnilo, je Technika kolem nás. Dřív byl vrcholem techniky telefon, pak nastoupily faxy, po nich mobily, počítače - a dneska máš počítač doslova ve všem, spoustu věcí si doma neopravíš, jak je to prošpikované elektronikou, ale zase to klade vyšší nároky na vzdělání. Takže se nezměnilo jen jedno: je třeba slušné vzdělání a porozumění okolnímu světu. V Tom hodně zaspali lidi s poněkud nižším IQ, co vidím kolem sebe, tak právě ty současná společnost tvrdě válcuje.
|
jentakj |
2.9.2016 11:42:50
Šuplíku - já si to nemyslím. Beru to podle sebe. Nikdo ode mne nic neočekával, celkem bezstarostně jsem vegetila, nikdo nic neměl, tudíž nic neřešil, prostě byl život v tý době jeden velký nekončící mejdan - přežít dobu ve škole a pařit, přežít dobu v práci a škola, z práce tě nevyrazili, nemohli a tak si udělat svoje a hlavně se moc neudřít, aby byla energie na ten volný čas.
A pak se uvidí. Dneska je to fakt jiný. A je fakt, že mladí nemají zkušenosti a tak hodně podléhají tlaku a diktátu "společnosti" - jenže co se divím, tomu podléhají i mnohem starší. Dnešní doba je prostě jiná než za nás, mladým chybějí zkušenosti, každý si musí tu svou cestu proklestit sám, neporadí nikdo - rodiče ne a prarodiče už vůbec ne - to už je pak rozdíl jako dinousauři a PC. |
Šuplík |
1.9.2016 22:07:29
článek mě velmi "pobavil". takhle to opravdu je co svět světem stojí - to je první co mě při čtení článku napadlo. pořád lidi řeší stejná nebo podobná dilemata.
|
Irena |
• |
31.8.2016 10:39:18
Myslím, že má Jiřka kus pravdy. Pánovi se žije dobře, má fungující rodinu, podle všeho dobrou práci, kdy rodinu uživí a stejně cosi řeší. Moje babička v jeho věku řešila, že si půjčili na dům a přišla měna, která jim peníze znehodnotila, než je stačili utratit. Že dřeli od rána do večera, že jim zabavili po 48 majetek, že jí v jejích 35 zemřel manžel na rakovinu a zůstala bez pomoci s dvěma malými dětmi... Pán z článku si prostě jen pořádně neužil v mládí, je nevybouřený, to je celé. A možná zůstal s partnerkou, která nebyla to pravé.
|
Monika |
30.8.2016 19:10:22
Zapomněla jsi mezi tím ještě krizi středního věku Ale jinak ono je jasné že psycholog/psychiatr/psychoterapeut musí mít pocit, že "téměř každý" má potíže, protože s těmi, co je nemají, se holt nesetká, resp. leda snad v soukromém životě ...
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.