Názory k článku Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Nechápu, že takto diskriminační text je zde vůbec zveřejněn. Pak se můžeme divit, že jsme neustále nazýváni Východní Evropou.

Na druhou stranu - proč mají bejt úkoly zadávaný tak, aby je s dítětem musel dělat rodič??? Neměly by bejt takový, aby je dítě zvládlo samo???

PS Pokud rodina, nedela s detmi ukoly, prebira tuhle povinnost take skola. Potrebne deti delaji ukoly ve (po) skole tak, aby nebyly oproti ostatnim znevyhodnene.

Takovy system dava stejne sance vsem.

Otázka je čeho se vlastně inkluze týká. Nepředpokládám, že by bylo možné tyto změny zastavit - nutné je přizpůsobit podmínky tak, aby poškodily co nejméně dětí.
V rodinách, které jsou podnětné a pečující se dá předpokládat velká aktivita rodičů, které se pokusí své děti rozvíjet jak nejlépe to půjde. Je zde však velké množství takových, které se nezajímají o to, co se jejich dítě ve škole učí.
A pak jde samozřejmě i o to, co je cílem školy - je to sociální prostředí, kde se dítě konfrontuje s běžnými vazbami a to jak v tom pozitivním, tak v tom negativním a učí se tedy s takovými situacemi nakládat? Má poskytnout dětem maximální množství znalostí a dovedností, které jej obohatí a umožní mu dále studovat a vyšších stupních (od 7. třídy 2 jazyky, chemie, fyzika ...)? Má být místem, kde se děti učí pravidlům a povinnostem, aby pro ně bylo samozřejmé, že se někam pravidelně dochází a tam se musí aktivně pracovat? Je to vše dohromady? Nebo ještě něco dalšího.
Je jistě možné cokoli - nutné je však začít u dospělých, které děti vzdělávají - dokud učitelé po ukončení studia nerozumí ani tak běžným obtížím jako je dyslexiea nemluvím o dalších obtížích, které jsou dnes na běžných základních školách samozřejmé - dysfázie, DMO, ADHD, ADD, norovnoměrný vývoj CNS atd. pak se bude obtížně zavádět individuální úprava u dětí s opravdu vážnými poruchami a to jak mentálními (např.:lehká či střední mentální retardace), tělesné postižení či jejich kombinace, ale je zde i velké množství dětí v péči psychiatrů a to ať s výkyvy nálad, či s poruchami chování a dalšími vadami projevujících se ve schopnosti adaptovat se na běžné prostředí velkých tříd a škol.
Pracuji ve školství opravdu dlouho a to jak s dětmi s tělěsným a kombinosvaným postižením, tak s dětmi s poruchou chování a disociálními projevy, tak s dětmi s minimem obtíží v rámci sociálního začlenění do společnosti.
Mám i několik zkušeností ze zahraničí (Anglie, Francie) - a vím, jak je tam těžké začlenit děti se speciálními potřebami do běžné společnosti - ale mám zkušenost jenom ze speciálních ústavů nebo ze speciálních tříd při běžných školách.
Inkluze je běh na dlouhou trať a doufám, že těm, kteří speciální pomoc a péči potřebují se tato dostane.
Jsem ráda, že moje děti už jsou velké a tato změna se jich netýká.

Proč ne, pokud se tyto aktivity rodiče a škola odehrávají až po skončení mé pracovní doby. Jinak si neumím představit průměrnou matku, která je s dětmi sama, kde vezme tolik dovolené navíc. Já o tu svou obvykle přijdu, když děti marodí a musím s nimi zůstat doma. Za tzv. "paragraf" bychom pak totiž neměli z čeho žít. A dopolední nebo brzce odpolední aktivity ve škole - tzn. vzít si min. půldenní dovču. A pokud se aktivity dějí mimo prac. dobu učitelů, jak ředitel pak řeší placení přesčasů ? A kdo zodpovídá za ty děti, které na akci nemají rodiče ? Učitel ? Když to není oficiálně jeho pracovní doba a je to "jen" jeho iniciativa ?