Názory k článku Štvou mě lidi...

pracuji na gyn. ambulanci a za dlouhá léta praxe jsem se nesčetněkrát setkala s matkami, které to mají jinak.. které hodně řeší, zda další dítě v pořadí bude (konečně) kluk/holka a které jsou někdy i hodně zklamané, pokud nevyšlo pohlaví dalšího dítěte dle jejich přání
...možná tyto typy žen zavdávají následně podněty k podobným otázkám...

rada? přejít to, neřešit, komu je co do toho, kolik a jaké mám děti...

Ahoj, také mám dva chlapečky. A oba jsem si přála. U prvního jsem chtěla kluka hodně a u druhého už proto, že se mi ten první zdál super, tak proč měnit
Ale řeči o druhé holčičce jsem poslouchala také, a docela dost. Když jsem byla těhotná, tak mne to občas mrzelo, protože mi to připadalo, jakoby ten druhý chlapeček byl něco méněcenného, ale teď už je mi to jedno.

Váš příběh je...moc smutný. Úplně chápu a je mi líto. život není spravedlivý a některým nakládá až neúměrně. Přeji hodně sil. Máte děti. Zvládnete to, protože musíte, ale jednoduché to nebude. Taky vedu svůj boj a Váš příběh mě chytl u srdce.

Ale to zas zacnu narazky "to sa vam smyklo? ci ste tretie chceli ked uz mate parik?"

Mám také tři kluky a jsem na ně hrdá, děkuji bohu, za to, že mi dal tu možnost mít děti. Také nemám ráda připomínky typu, že nemám děti, když jsou to jen kluci. Blbost mám tři krásné a zdravé děti a jsou to skvělí kluci. Také to nemám jednoduché, prostřední syn se narodil předčasně a má problémy ve škole, má individuální plán a možná dostane asistenta, měl štěstí, má učitelku, která ho přijala a podporuje, která učí třídu, jak se ke slabšímu chovat. Daleko horší bylo, když se mi před dvěma lety zabil manžel a děti ztratily tátu, nikdo si neplánuje velkou rodinu s tím, že na to bude jednou sám, že všechno bude muset zvládnout sám. Přeji si jediné, dokázat zase žít a dát svým dětem vše co potřebují, vše co si zaslouží, nemám už sílu, jen ten, kdo něco podobného zažil ví, jak je to těžké. A nejvíce to bolí právě když dávám své děti spát, když hladím toho nejmenšího po zádech a říkám si, co všechno jsem s nimi chtěla dělat a nezvládla. Mám pocit, že nezvládám žít. Měla jsem všechno po čem jsem snila hodného manžela a tři zdravé děti, byla jsem tak šťastná a hrdá máma, teď už ztrácím poslední zbytky sil. Je to dva roky, co se mi život zhroutil, jako domeček z karet a já nevím jak dál.