Názory k článku Dítě nemá být překážkou v životě, ale jeho součástí

Ani řídit auto se nenaučíš pouhou nápodobou, dokonce ani psát na klávesnici. Jistě, že věci nutné pro přežití člověk okouká, ale pokud chceš něco umět dobře, musíš na tom pracovat a není to bezbolestné. Dokonce ani když jsi přírodní talent, bez intenzivní snahy se na vrchol nedostaneš. Navíc předávání vědomostí, nejen těch základních, ale i těch speciálnějších, má prostě smysl jako tréning pro učitele i žáka. ¨
A zrovna tak má smysl naučit se překonávat překážky, protože ty v životě prostě člověk překonávat bude a musí najít způsob, jak čelit kritice (ne maminčině kritice), jak čelit nepochopení, nespravedlnosti, podrazu.
Škola je v tomhle relativně bezpečný trenažér, bezpečnější, než příroda, kde je jistý úhyn v plánu.

a k čemu potřebuje 90 % lidí větný rozbor?

Ovšem říct "středověk" je taky hodně, hodně neurčitý. Je to obrovský časový i geografický rozpětí, i když ho omezíme na Evropu, na kterou byl taky původně ušitej. V rámci toho rozpětí existovala spousta kultur, který se od sebe v mnoha případech silně lišily, i co se dětí týče. A navíc různý sociální kultury existovaly často i v jednom čase na jednom místě.

Samozřejmě, že se děti učí nápodobou. Tak se naučí mluvit, atd. Ale jen málokdo se nápodobou naučí větný rozbor.

Tak v přírodě to především tak je, že živičichové různě chcípají
Učení je aktivita, která je v přírodě vlastní typicky mláďatům a nedospělým jedincům, u dospělých je naopak typická relativní rigidita a neschopnost tak efektivního ičení. Člověk je v kontextu toho docela výjimka, protože je v určitém slova smyslu nedospělý celoživotně, projevuje se to různými znaky, mj. tou schopností celoživotního učení se.