Názory k článku Pod tlakem superrodiče

Petro, rozhodli jsme se stejně a nelituju. Je to finančně náročné a také to pro nás je o prioritách a radši si odepřeme něco jiného, ale jsme naprosto spokojení jak s kvalitou výuky, tak i systémem hodnocení. Rozhodli jsme se tak právě proto, že jsme nechtěli ten nesmyslný tlak na státních ZŠ, které máme v okolí (rádobyprestižní jazykovka a jedna maximálně předpotopní základka, kam když jdeme volit, koukáme, ze kterého rohu nám přiletí poznámka . Dnes si se synem děláme legraci, že když něco v testu pokazí, místo "za čtyři" mu učitelka napíše "hezký pokus, příště si lépe zkontroluj výsledky" apod. Výuka je nesmírně zajímavá, interaktivní a angličtina na úrovni rodilého mluvčí už je pro naše děti standard, až skončí, budou umět ještě španělsky. Samozřejmě mají i češtinu a prvouku/vlastivědu v češtině. Vše bez jakéhokoli tlaku, přirozeně. Na druhou stranu určitě nejsou všechny státní školy mizerné, to bych se tvrdit neodvážila. Jen právě u nás v okolí není žádná, která by netlačila na biflování, jedničky a výkon obecně. Bohužel bez jakýchkoli souvislostí s reálným životem......

Nemyslím, že jsem ambiciózní matka. Ale prošla jsem českým státním školstvím - jako jedinec se všemi poruchami učení jsem samozřejmě základku před 20 lety nenáviděla, střední byla fajn, ale nebetyčná nuda - pro mě, protože už tehdy se škola přizpůsobovala nejslabším a tahle tendence trvá. Až na vysoké jsem pochopila, kolik času jsem promarnila. 30 žáků ve třídě, jeden učitel bez asistenta a s mizerným platem - to se opravdu zázraky udělat nedají. A zažila jsem situaci i zevnitř, když jsem 4 roky učila na SŠ.
Mám dítě ve výborné a pečlivě vybrané školce, do přípravky jsme přihlášeni, základní škola bude soukromá. Mé dítě z ní vyleze, bude mít školu rádo, bude mluvit plynule anglicky... argument - my to taky přežili - neberu.
Pokud v USA chcete být součástí "vládnoucí třídy" jsou školy jako Harvard a Yale vstupenkou, nezbytností - ale tam se hlásí půlka planety, takže boj opravdu začíná mnohem dřív. Chci na závěr podotknout, že mám děti dvě, jsem na mateřské, více jak 20t vydělávat nebudu, můj manžel také a máme hypotéku. Pro nás je to otázka priorit.

To je taky cesta, pokud se to tak ukáže časem. nemělo by se ale takhle uvažovat předem: "tohle nestuduj, to tě neuživí".

Některé dítě je živější než jiné, ale myslím, že žádné není od přírody vysloveně líné, pokud je zdravé. Vždyť to by bylo proti biologii. Musí přece chtít poznávat, aby přežilo. Na druhou stranu, při degeneraci lidského druhu, kdo ví...

Vy píšete: "Nejde o to, aby si děti "užily dětství", ale aby se připravily na své fungování v rodině a ve společnosti"
No já si dovolím tvrdit, že děti si mohou užít dětství a přitom se připravit na fungování v rodině (asi myslíte ve své budoucí, protože v té současné už musí umět fungovat) a ve společnosti.

Dětství je krásné, ale současně velmi těžké období a asi dost záleží na nás rodičích, jak budou naše děti na své dětství vzpomínat