Názory k článku Desatero bilingvní výchovy

já nevím.Na jedné straně můžeme jen závidět,na straně druhé,umět ze všeho něco a dohromady nic pořádně asi taky není nic moc.A pak-nejde jenom o to v jazyce se nějak vyjadřovat,jako pro nás-domluvit se někde v cizině,ale opravdu jazyk zvládat i gramaticky,bez chyb.

Mám dvě holčičky, dvojčata (9 let). Jsou odmalička vychovávány dvojjazyčně: já na ně mluvím (převážně) svým rodným jazykem, mažel též (holandsky). Když byly hodně malé, tak jsem mluvila pouze česky, aby si jazyky nepletly, teď, když už jsou starší, tak mluvím občas i holandsky, zvlášť když jsme společně s manželem. Zatím s tím nemáme žádné problémy. Jazyky nemíchají, jen když nevědí, tak si pomohou slovem z druhého jazyka a to mi připadá logické. Když větu dokončí, zopakuji to po nich se správným slovem, pokud toho řekly moc, tak jim jen řeknu, jak se to slovo řekne v češtině.
Je tu však jiný problém. Dcery se cca ve čtyřech letech začaly zadrhávat. Pak to na chvilku přešlo, ale asi před rokem se to znovu vrátilo. Zadrhávají se na konci slov, kdy opakují konec slova (vypadá to, jakoby přemýšlely, jak to říct dál a přitom opakují ten konec slova - nevědomky). Má někdo zkušenosti s tím, jestli to přejde samo, nebo mám kontaktovat logopeda?
Nevím, jestli je zadrhávání způsobeno dvojjazyčnou výchovou. Možná spíše tím, že jako dvojčata mají stejné zážitky a neustále si skáčou do řeči (i když se je to snažím odnaučit a pokud mluví jedna, snažím se, aby ta druhá počkala, ale někdy tak strašně moc něco chtějí říct, že je to moc lákavé...). Zvláště, pokud něco prožily, tak mají tolik dojmů, že se snaží jedna druhou předběhnout... Takže mají málokdy pocit, že mohou něco sdělit v klidu a nemusí s tím spěchat, aby je ta druhá nepředběhla. Jinak jsou velice inteligentní a ve škole mají vynikající výsledky... Má někdo podobné zkušenosti? Díky.

Deniso,
akorat teda vetsinou tento system, kdy se slabsi jazyk pouziva jen "kdyz jsme sami", vetsinou vede k tomu, ze dite ten jazyk proste casem moc nepouziva.
V okoli mam tech pripadu kvanta. Celkem s ukazuje, ze deti ten jazyk pouzivaji opravdu aktivne jen kdyz se s nimi tim jazykem komunikuje porad, bez ohledu na to jestli nekdo rozumi nebo ne.
Ale je to dost narocny.

Musím říci, že mě desatero příjemně překvapilo. Poprvé za dlouhou dobu s něčím takovým souhlasím. Můj manžel je Francouz, dva kluci se nám narodili v Paříži a když jim bylo 2 roky a 8 měsíců, přestěhovali jsme se do Ameriky. Tam se nám narodili další dva kluci. Když byl manžel doma, mluvili jsme francouzsky, a jakmile se za ním zavřely dveře, mluvila jsem jen česky. Ve školce, venku, při sportech, ve sboru atd. se mluvilo anglicky. Když bylo klukům 10, 8, 6 a 4, přestěhovali jsme se do Německa. Doma to pokračovalo podobně, akorát jsme se začali hodně stýkat s angl. mluvícími lidmi. Kluci začali chodit do německé školky a školy, veškeré aktivity byly také v němčině, sousedé byli také Němci. Už jsme tu 6 let a kluci mluví perfektně anglicky, velice dobře německy a francouzsky a o trochu méně lépe česky. První tři jazyky mají ve škole, češtinu jen ode mne, česky mluvících návštěv a pobytů v Čechách. Prví roky odpovídali většinou v angličtině. Teď už v tom jazyce, ve kterém na ně mluvíme, i když občas sklouznou ještě do angličtiny, která je pro ně nejjednodušší. Dva starší se ještě učí španělštinu ve škole a jde jim to velice dobře.
Začátky byly celkem těžké a stálo mě to hodně sil všechny jazyky udržet a hlavně odolávat "dobře míněným" radám okolí i doktorů a pediatrů, že v tom budou mít maglajz, že když ještě ve třech a půl letech nemluví, měli bychom na ně mluvit jenom jedním jazykem atd. Občas jsem musela být proti všem a všemu... ale mateřský instinkt zvítězil a zvládli jsme to. Ale boj pokračuje dál, slovní zásoba je menší, když někdo mluví 4 jazyky a ne jen jedním. Bude jim to trvat trošku déle... Ale doma, hlavně při jídle, je to fakt zábavný. Mluvíme všema 4 jazykama podle toho, kdo má co radši, nebo čeho se to týká (o škole se mluvíme většinou v němčině...) a je to u nás jak v Babylonu s tím rozdílem, že sice mluvíme různýma jazykama, ale všichni si rozumíme!!

Me dceri bude 5 let.chape ze v italii se se vsemi mluvi italsky a v cechach cesky.doma s tatou mluvi italsky a se mnou cesky.vicemene take zastavam nazor ze kazdy rodic mluvi svym jazykem,ale ono to tak nejde vzdy.kdyz jsme doma vsichni mluvime italsky,protoze manzel by nam nerozumel,to same i venku na hristi a pred ostatnimi lidmi.deti by meli i pochopit ze proste mamka s nima nemuze mluvit stale jen cesky.