Názory k článku Stará žena

Jenže ten,kdo není povrchní, nakonec najde člověka ve zmalované přešité bréce, protože je to úplně stejně lidské stvoření, jako kašírovaná alternativa Babičky, kterou nám autorka předložila.

Že se ženská bojí stáří, na tom není nic divného, bojíme se všichni. Bolestí, nemoci, senility, smrti... Bojej se chlapi, co se do osmdesátky drží volantu, bojí se paní s fialovou trvalou. To je lidský.

Hodně klišé a příšerně napsaný.

Omlouvam se, nemelo to byt 2x

No jestli byla neupravena, neucesana, samy flek a nezajímalo ji nic jiného nez deti a zvirata, nedivim se, ze byla 4x rozvedena ;-)

Potkávala jsem jí každý den po cestě do školy. Svižným krokem se přibližovala ke svému mateřskému centru a hladila po zadečku děťátko v šátku. Vždycky, když se naše pohledy střetly, její blankytné oči na mne vyzařovaly cosi nepopsatelně krásného. Byl to pohled plný mateřské lásky, radosti a klidu. Její mladou tvář lemovaly polodlouhé neupravované vlasy a na zádech nikdy nechyběl batůžek.

Vždycky jsem si říkala, že až budu matka, chci být jako ona. Byla tak akční, ale tak pohodová. I bez jediného peskování mláděte.

Jednou se naše cesty zkřížily více a já měla možnost ji poznat hlouběji. Vzniklo mezi námi hezké přátelské a velmi obohacující pouto. Přátelství matky a mladé dívky.

I přes jakékoliv omezení, které jsou s mateřstvím většinou spojeny, bořila všechny mýty. Nestěžovala si, žila svým dítětem tak, jak nejlépe uměla, se všemi podělanými látkovkami, soplemi a zvratky, co dítě vytvořilo a vždycky s velkým optimizmem. Nestihla si barvit vlasy, nasadit šperky a oblečení bylo samá skrvrna. Věděla totiž, že v tom se štěstí nenachází. Byla pro mě dalším důkazem, že jediné štěstí se nalézá v lásce k dítěti. A té ona měla plné srdce.

Žila sama s pěti dětmi. Čtyři manželství, ze kterých vzešlo celé její potomstvo, rozdělili 4 rozvody. Ty si postupně braly i její další manžele, a tak jediné, s čím tedy musela skutečně bojovat byl sociální odbor. Svým způsobem byla také ten typ, co se trochu liší. Nekoukala sousedce na zahradu závistivým pohledem pro lepšího manžela. Nechtěla posedávat na hřišti s pusou plnou drbů. Nechtěla mít bělejší plínky nebo lépe vydrhnutou WC mísu. Nechtěla žádné jednorázovky a sušičku. Asi nikdy by nepomyslela na plastické operace, liposukce nebo omlazovací kúry – protože na ně prostě nemá! Při vší skromnosti snad jediné, co by chtěla jsou alíky alespoň od jednoho z tatínků, které by ji dost helfly. A chtěla by dělat dobře svým dětem, psům, králíkům a kanárkovi.

A pak jsem také potkávala jinou mladou ženu, která byla zoufalá z každého nového dítěte, podělané plínky a kapky zvratků na své luxusní blůzce. Žena, která by bez svých líčidel, náušnic a módního oděvu byla skoro Nikým. Nešťastnou ženu, které při závanu sebemenšího obdivu sebevědomí v poblité blůzce nepříjemně tvrdlo. Nevypadala na svůj věk, to ne, ale přesto se šíleně těšila na to, aby plastická chirurgie pozvedla její povyslá prsa a tím pádem zvedla sebevědomí. Tasíce přitom své triumfální silikonové pětky, značkový kočár i vysoké podpadky, tak mi mateřská nepřišla ani trochu. Byla to spíš taková odkvétající mladice, které se člověk chce spíše vyhnout, než by měl načichout jejím parfémem. Nejednou mě pak napadlo, že až budu matka, tak určitě nechci být nikdy jako ona. Nikdy bych nechtěla prožívat tak plytce neplodné dny s kočárem v kavárně a žvatlat tam s kámoškou.

Mateřství znamená další rok v domácnosti navíc. Mateřství je také podpis prožitého stresu, postupná ztráta imunity a postupná změna fyzických sil i zevnějšku. Je to neodmyslitelná etapa našeho života, od které bychom neměli očekávat nějakou svobodu a hledat nějaké kvality. Mateřství je doba, kdy bychom už měli umět rezignovat. Umět odzbrojit své Ego a přijít na odvahu nechat děti jen tak devastovat byt a rýt hřebíkem v laku auta. Myslím, že nejhorší je, když ze sebe matka dělá dámu. Když se snaží udělat ze sebe někoho, kým není a ani nesmí být! Když se snaží si namluvit, že její celková hodnota se bude stavět dokud může na konkurenceschopnosti s ostatníma supermatkama. Taky vidíte, jak komicky to vlastně působí?

Těším se na mateřství. Těším se na každou probdělou noc, podělanou plínku, počuraný gauč, pokreslené stěny, hovínka na koberci, protože mi bude připomínat, že svůj život žiju, nikoli přežívám. Těším se na všechno to dobré, co mohu pro své následovníky udělat. I na všechny boje s puberťákem, které mě zocelí, když je přežiju. Mateřství může být krásné v celé své délce, a možná nejvíce v pubescentním věku dětí, když k němu dojdeme se zbytky psychických i fyzických sil. A kdo má přeci jen strach, pak věřte, že touha po vychovaném a poslušném dítěti je pouhá ztráta času. Nezmění nic. Jen zatmí zdravou mysl a odebere veškerou vaši radost. Radujte se, protože dnes…vysvitlo slunce a děti spaly dokonce 2 hodiny v kuse!!!