Názory k článku Tři u porodu

Tak částečně je to pravda, poradce na každou záležitost netřeba a přehánět by se to nemělo. Na druhou stranu selský rozum a víra v sebe mnohdy taky nestačí. Ono to chce spíš takový nějaký zlatý střed.

Jestli někomu pomůže k psychické pohodě, lepšímu přístupu personálu a hladšímu porodu dula, tak proč ne.
A co se týče třeba výchovy, tak když to sleduju okolo, jak mnozí vychovávají "selským rozumem a s heslem mě taky takhle vychovali a žiju ", tak si říkám, že mnohým by vůbec neuškodilo se trochu dovzdělat. Když sleduju ty úplně základní výchovné chyby, naprostou neznalost některých věcí, tak poradce by vůbec nazaškodil.

"Dneska máme víc možností, tak si jich važme a používejme vlastní rozum, nemusíme mít na všechno poradce, jako v Americe."

Pod to bych se podepsala, na všdehcno je metoda, na porod, na předporodní přípravu (jéžíš, co to je?), porodní plán (uf), na východu.....

Ale víra v sebe je utlumená v zárodku.ZDravej rozum, o tom ani nemluvím.

Bezpochyby, duly, metody R a R atd.-to vše byl zprvu velmi dobrý nápad,ale obávám se, že se to zhouplo do extrému...

Ne, nechceme se k tomu vrátit, ale není třeba řadu věcí dramatizovat. V nemocnicích je plno lékařů a sester, novopečená matka má uvařeno, vypráno, uklizeno. A že jí nikdo nic neřekne, nikdo neporadí? Fakt nikdo? Já teda rodila před r. 1989 a jediný problém, který jsem v nemocnici vnímala, že nás nutili kojit dítě po 3 hodinách. Zaťala jsem zuby, že to teda ten týden vydržím a doma dostane dítko častěji. Ono se ke 3 hodinám taky propracovalo, ale asi po 6 nebo 8 týdnech. A radu jsme taky dostali, když bylo potřeba. Se mnou rodící matka si třeba stěžovala, že její syn nechce mateřské mléko. Přišla sestra a "no jo, jak by mohl chtít mléko, když mu nic neteče". Dítě nakrmila přes dudlík a malý pil, až se zalykal. Bodejť ne, když byl hladový. Druhý den lékař předepsal mamince kapičky na spuštění mléka a při odchodu z nemocnice se dítě kojilo jak divé. V nemocnici nás učili děti koupat, přebalovat, na ostříhání nehtů jsem si tam třeba netroufla, když jsem viděla ty sirčičky, ale doma jsem to taky musela postupně zvládnout. A to jsem taky neměla maminku a tchyni spoustu kilometrů daleko.
Všichni, jak my, tak naši rodiče nebo prarodiče, se prostě učili za pochodu, jak být dobrými rodiči. Dneska máme víc možností, tak si jich važme a používejme vlastní rozum, nemusíme mít na všechno poradce, jako v Americe.

já to myslela v dobrém jsem ráda,že moje dcera a snacha už rodily víc informované a v jiném prostředí.

Jenže v minulosti byly u rodičky ženy z okolí, které ji znaly a pomáhaly jí. Upřímně, personál v nemocnici vám dá odbornou péči, ale že by dal radu nebo psychickou podporu, to asi zrovna ne. Kromě toho v minulosti lidé také žili bez zubaře, ultrazvuku, pračky, ledničky.... nechcete se k tomu všemu vrátit? Vždyť to také zvládali.