Názory k článku Agrese vůči pedagogům narůstá. A to i ve školce.

No, a přesně s tím souvisí agrese už od školky. Tam po dítku chce někdo povinnost, kázeň... Ono nechce, učitelka na něj ale nesmí ani zvednout hlas, páč dítko se rázem hroutí, protože bohužel není po jeho - a na agresi a nevoli je zaděláno raz dva. Pak se to dítku nelíbí, protože doma kolem něj lítají jako kolem Pánaboha a všechno se mu podřizuje. Ve školce ale musí být určitý řád, za to jsou tam kamarádi a hodně hraček, což doma není, a matka se mu nemůže věnovat full time 24/7, protože taky kmitá kolem domácnosti. Já jsem nebrala školku jako něco, co je ro dítě fuj, spíš jsem záviděla dítku, že tam je někdo, kdo si s ním může celý den hrát a ještě je za to placený! To jsem doma nezvládala ani náhodou!

Děti nepotřebují jen kontakt a vztah, ale taky povinnosti. My je povinností systematicky zbavujeme, obsluhujeme je jako princátka. Co vyroste z dítěte, které je do 15 a více let obsluhováno a nikdo se na něj nesmí křivě ani podívat? To se v 18 letech jako mávnutím kouzelného proutku probudí, začne být zodpovědné a začne dokonce i pracovat? Dřív děcka makaly, jen se z nich kouřilo.
Já si pamatuju, že jsem kdysi měla problémy s dcerou, byly jsme u psycholožky a ta se zděšením hroutila z toho, že 12-leté dítě mi večer pomáhalo zahánět slepice do kurníku a měla i jiné domácí povinnosti. Doslova šílela z toho, že já si DOVOLUJU CHTÍT PO DÍTĚTI P R Á C I !!!!!!! Byla jsem tehdy označena za ASOCIÁLNÍ matku. No, byla jsem tam taky poprvé a naposledy, měla jsem na život fakt jiné názory. Dítě z puberty nakonec taky vyrostlo a je zajímavé, že ač je o generaci mladší, na spoustu věcí máme názory stejné.

nebylo líp, bylo jinak...

Taky to tak vidím a domnívám se, že ředitelka nedodržuje postupy, které jsou dané při práci se zdravotně postiženým dítětem, což vývojová porucha chování je. Předpokládám, že do této kategorie tento chlapec spadá, když je medikován.

To, že matka spolupracuje, je věta, která toho moc neříká. To vám asi moc nepomáhá... Dítě má pravděpodobně stanovenou diagnózu, když bere léky. Vývojové poruchy chování patří mezi zdravotní postižení, tzn., pro práci s takovýmto dítětem platí stejná pravidla a postupy, jako při práci s dítětem jinak postiženým, př. fyzicky. Ředitelka má tuto situaci řešit s rodiči a psychologem. Podle předepsaných postupů mají společně vytvořit manuál, jak jednotně vystupovat vůči dítěti, co po něm chtít, důležitá je jednotnost v jejich vystupování vůči chlapci. Škola vypracovává dítěti individuální vzdělávací plán. Všichni si pak plánují setkání, kde situaci rozeberou, vyvodí závěry a z nich další postupy a opatření. Navíc, pedagog má povinnost zajistit dětem bezpečí. Jak při tom počtu dětí a chlapcově nezvladatelnosti? Možná se můžete zeptat v PPP nebo SPC, co můžete, jako rodiče dětí, které jsou tímto chlapcem ohrožováni, dělat. Jak můžete napomoci tuto situaci zlepšit vůči vašim dětem, ale také vůči němu samotnému. Možná potřebuje změnu pedagogického vedení.