Názory k článku Maminky, važte si české mateřské…

Tyto čísla jsou naprosto nereálné a šla bych proti nim stávkovat, kdybych byla FR! Zvu vás k nám, do Lyonu, či k manželovým rodičům, na dalekou vesnici, či k manželově sestře, do středně velkého města v jiném departementu.. přijeďte se podívat, cyann! Až se znechutíte, budete míň věřit číslům.. Neznám jedinou maminku nečešku (nebo neslovenku), která by zůstala se svým prvním dítětem doma. Se druhým možná, se třetím pak asi jo.. Přijeďte, pobavíme se o tom v reálu.. A můžem i na jih k moři, tam mám taky známé.. Přijeďte se podívat na ty novorozeňata.. Já tady v tom žiju! Nevymyslela jsem si to.. Nejsem tu na dovolené, žiju tu už léta.

Já situaci v Belgii nekritizuji. Mluvím o Francii. Pokud vím, jde o dva jiné státy.. Ve Francii po desátém týdnu není příspěvek žádný. Některé matky, které odpracovaly osm trimestrů v období do dvou let před narozením dítěte, lze získat určité peníze do 6 měsíců dítěte..
Děkuji..

prosim te kdes toho chlapa vzala? To ja musim poslouchat jak nic nedelam a sama mu vysvetluji, ze nejenze jsem se vzdala svyho platu (s radosti - jsem rada, ze dceru vychovavam ja, jeji mama), mu z jeho platu neubyl ani halir a taky neplati za hlidani ditete, to delam ja (a nikdo me za to neplati).

Jsem tedy z těch matek, která by měla mateřskou nejraději do pěti let věku dítěte. V té době mě přijde již dost velké a také i z jeho strany natěšené na dětský kolektiv. Do té doby stihne polehounku si zvykat a osamostatňovat se. Ale i potom by mě vyhovovalo mít takové zaměstnání, kde bych mohla s dítětem třeba strávit pěknou chvilku při obědě. Prostě dýchat jeden vzduch, kdy každý budeme dělat svou činnost, ale tak někde poblíž.

Když se mi narodil starší syn, vůbec jsem neuvažovala prsknout ho do svého pokojíčku, přesto jsem chvíli odolávala instinktu a snažila se, aby spal ve svém pelíšku u nás v ložnici. Odolávala jsem asi 4 měsíce. Pak jsem dospěla k názoru, že se pořádně nevyspím, protože nevnímám zda se mému miminku nic neděje, šoupla ho k nám do postele a konečně se vyspala. Protože se nám narodil další syn, bude mít Vítek privilegium, že to běží přesně podle mých snů. LOni jsme zkusili cvičení. Bylo mu 3 a 3/4 roku, cvičí jednu hodinu, žádné scény se nekonaly, chodí tam moc rád. Příští rok, jsme se shodli, přidat ještě jeden kroužek, další rok předškolovou školku a pak první třída.
U mladšího to bude horší. Ale zase jsem se již poučila a do své postele jsem si ho nastěhovala hned v porodnici. To se nám to spalo, v teplíčku, já vnímala jeho dech a hlavně byl klid. Co bude dál? Zatím vím jedno dřív než ve skoro 4 letech ho do školky nedám. Nejraději bych částečný úvazek, dokud nebude předškolákem.
Co vidím za ovoce takového přístupu. Starší syn je sebevědomý, má obrovský rozsah vědomostí a mluví jak dítě ze školy. Mám celý den na to usměrňovat jeho snahu o samostatnost a hlavně dělámtu nejsmysluplnější činnost, co jsme kdy dělala. Třeba vymyslím, jak v ní pokračovat ..

V Rakousku, tam je povinnost zaměstnavatele ze zákona umožnit návrat matce na částečný úvazek na její pozici.