| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Citové pouto dětí v náhradní rodinné péči

 Příspěvky 110 z 27 [Dalších 17 >>]
25.3.2010 4:38:22
Báru jsme si přivezli z KÚ v 10 měsících. Byl to takový přerostlý kojenec. Během dvou dnů rychle pochopila, že jsme "její" a nesnesitelně křičela kdykoliv jsme se jí vzdálili z očí.
Dnes je jí 16. Nekrade, nefetuje, nechodí za školu. Měla bych být asi spokojená. Jenže....
Bára má problémy se vztahy, ve škole, na praxi.Prostě kdekoliv, kde se projevuje autorita. Koneckonců i ke mně.
Asi mě má ráda(já ji samozřejmě miluju jako každá máma). Jen klidně řekne učitlce ve škole krávo. Mě umí titulovat ještě hůře.Neskutečně provokuje, nedělá co má. A není to jen puberta.Tohle se děje od začátku školní docházky.
Když o tom vždy přemýšlím. Tak je to takový její zvrácený postoj ke dospělému světu. Ona v podstatě volá o lásku,ale nejméně vhodným způsobem."Když nemůžu být nejlepší, tak budu nejhorší""Stejně jsem špatná, tak proč bych se měla chovat dobře"Mám z ní pocit, že se dopělých prostě bojí a nejlepší obranou je útok.
Daníka jsme si přivezli když mu byly 3 měsíce.Říkám, že nám byl vnucen-samozřejmě sarkasticky.Ale v KÚ věděli, že nám nevadí jiné etnikum.Bára je napůl Kubánka, můj tehdejší manžel byl také míšenec, takže Daník se svou kakaovou pletí se k nám výborně hodil.V pondělí nám zavolali, jestli jsme si svoje hrozby"že si ještě dojedeme pro kluka" nerozmysleli a v pátek byl Daník doma.~;)
První rok byl krutý. Uřvané nervozní miminko.Žádné mazlení.Bránil se když jsem ho chtěla pochovat. Když přišla návštěva, tak zalezl do kouta a tam brečel.Měla jsem z toho hrůzu. Ale na roce, jak když rozkvetl. Dnes? Zlatý, zlatý, platinový kluk. Miluje lidi, svět, rodinu. Miluje všechno kolem sebe. A nejvíc na světě miluje mámu a každou chvíli mi to prokazuje.(např.13 letý kluk mi před partou kluků dá klidně pusu.Když jsem mu říkala, že pochopím, když už mi ji před klukama nebude chtít dát.Tak mi na to řekl, ale já jsem pyšný na to, že tě mám rád a nestydím se za to!!No rozbrečel mě, jak jinak.~f~)
Říkám si, kde jsme udělali chybu ve výchově. Chovám se k dětem stejně. Po rozchodu s mužem, zůstal hezký vztah k tátovi.Proč ta Bára je taková? Ale myslím, že na vině je citová deprivace v jejich raném věku. Bára první měsíce poznala, že co si nevykřičí nemá. Že dospělým nemůže věřit. Daník i když se naším citům bránil, věděl, že má pevnou půdu pod nohama. Že jsme tam a že ho uspokojíme v potřebách.To je moje vysvětlení.
5.2.2010 12:16:36
Ano, nemáte vždy zaručeno, že to s dítětem a jeho výchovou vyjde. Tuto jistotu někdy nemáte ani u vlastního dítěte, ale v případě výchovy dítěte v NRP je mnohem větší riziko – genetické předpoklady od biol.rodičů a míra cit.deprivace z ústavu. Tady bych ráda upřesnila, že ta míra rizika je úplně stejná, pokud je dítě bílé nebo tmavé. Už dlouhou dobu se pohybuji mezi pěstouny a řešíme podobné problémy ať je dítě světlé nebo tmavé.
Pak je rozdíl u sžívání, jestli přijímáte malé miminko nebo už větší dítě, které se už nějakým svým způsobem projevuje. Tady je sžívání těžší. A proto se taky může stát, že si náhradní rodiče a jejich přijaté dítě nesednou. V ČR nebyla zatím do praxe pořádně uvedena pěst.péče na přechodnou dobu. Většinou pěstouni přijímají dítě s tím, že s ním vytvoří trvalé pouto, aniž by museli odsekávat jejich minulost. Proto to přeskočení jiskry považuji za důležité. Zvláště, pokud se jedná o výchovu handicap.dítěte.
Je možnost odmítnout nabízené dítě. Je to i lepší pro dítě, než kdyby dítě cítilo, že ho mají doma jen proto, že jim bylo vybráno. Takhle to sice existuje – vybírá se pro dítě rodina a ne naopak. Ale i náhradní rodiče by měli mít v sobě pocit, že právě přijetí tohoto dítěte je i jejich rozhodnutí a že by ho už neměnili. Dítě by mělo přijít do jistoty, že do nové náhradní rodiny patří.
Během přípravy žadatelů o NRP mají žadatelé možnost co nejvíc poznat, na jaké dítě si troufnou a do ničeho se zbytečně nenutit.
Když poradní sbor vybere Vaši rodinu pro konkrétní dítě, ještě před setkáním s dítětem máte možnost uvidět nejen jeho fotografii, ale i jeho spis. U malých miminek, pokud jsou zdravá a světlá, tak většinou není co řešit. Ale pokud je do pěst.péče nabízeno dítě starší nebo i s menším handicapem ( i ADHD) , měli by dopředu zvážit všechny okolnosti u dítěte, se kterými se seznámí. A nehrát si za každou cenu na hrdiny.
Většina dětí tak do 6-8 let mají v sobě jisté kouzlo, kterým si dokážou získat přízeň dospělých. A tak i pro nás není tak obtížné takové dítě si zamilovat. A díky této zamilovanosti se potom i následující problémy řeší snáz.
Hanka 75
27.1.2010 22:15:35
a ještě bych chtěla dodat, že si moc neumím představit, že když už se pro dítě rozhodnu, tak po jeho shlédnutí odmítnu, snad jen kdybych viděla naprosto hyperaktivní dítě, tak bych si netroufla a couvla, ale jinak si myslím, že bych nedokázala říci ne, žádnému pro nás vytipovanému a schválenému dítěti a to ne proto, že bych si dělala nějaké násilí, ale myslím, že by u mne zafungovalo to, že bych ho přijala, ať by bylo jakékoli a už nemohla odmítnout... byť bych třeba k našim dětem radši klidnější, a ono by mělo v očích čertíky.. že bych prostě neřekla ne, nechtěla říct ne... nevím jak to funguje, ale myslím, že obecně lidi přijímají prvně nabídnuté dítě a neodmírají a nevybírají nebo se pletu ?
Hanka 75
27.1.2010 22:12:44
Věřím, že osobnostní nastavení je snad to nejdůležitější, s někým si sednete s někým se musíte sžívat... jenže tohle je asi to co dopředu odhadnout a vědět nelze ne ? Dostanete o dítěti informace, uvidíte fotku, možná může být umožněno i nějaké setkání, kdy dítě neví, že ho "testujete", ale stejně, co se za tu chvíli člověk může dozvědět... samozřejmě, pokud přijímáte dítě na hostitelskou péči, je to kamarád dětí atd., tak je to jiné, ale pokud díte dopředu neznáte, nemáte kontakty... pak je to jako s tím zajícem v pytli - nebo se pletu ?
24.1.2010 20:48:29
Dobrý večer.Máte úplnou pravdu v tom ,že děti jsou Kojeneckých ústavech daleko déle. Mám se stal takový případ. Před 5lety jsme si vzali do pěstounské péče tehdy 3,5letého Filípka.Asi po půl roce se nám zdálo,že by Filípek k sobě potřeboval nějakého sourozence. Tak jsem sama začala pátrat po nějakém dítěti. Až jsem dostala odvahu a zavolala do dětského domova(0-3roky)jestli by tam náhodou pro nás nebylo nějaké vhodné dítě.Sice mě řekli,že takovéto informace nesmějí podávat,ale nenechala jsem se tak lehce odbýt a zavolala soc.pracovnici pod kterou tento domov patřil a poprosila ji o pomoc. To bylo tahdy před vánocemi a Filípek už byl u nás rok a nějaký měsíc.Najednou 11 ledna zazvonil telefon a dozvěděla jsem se ,že mají pro nás další dítě. Ale co bylo největší překvapení,že to byl Filípkův bratr,který už tam byl od svého narození. Nakonec jsme vše rychle vyřídili a pro Honzíka jsme si jeli asi do 1měsíce. Tehdy už měl 10 měsíců - do dnes jsem to nepochopila proč čekali tak dlouho,když matka o něj neměla zájem hned po narození. Dnes už mu bude 5 let. Měli by se děti umísťovat daleko rychleji ,žadatelů o náhradní rod.péči je pořád dost. Zbuzuje to pocit,že nechtějí tyto děti ředitelé domovů dříve nabízet jen aby měli naplněné stavy a domov jin nebyl zrušen pro nedostatek dětí. Všem přeji pevnou vůli .
23.1.2010 21:25:58
Velmi pěkně napsané, tohle máme doma v praxi. Náš syn má zjevně svůj svět, ale jen někdy. Nevím, co jeho úniky spouští, nevím na jakém základě se tohle všechno děje a co to způsobuje. V případě hledání pomoci od odborníků se v tom trochu ztrácíme, ale bojujem hrdě a určitě se dobereme k dobrému konci :-).
22.1.2010 7:24:16
Někdy to snažší je, někdy ne. Já mám naopak pocit,že to bylo jednodušší, dokud byly děti malé (první dvě děti jsme přijali, když měli všichni pod deset let). Tyhle věci se nedají zobecňovat.
Jsem toho názoru, že je dobré znát obecná doporučení, ale v konkrétních případech je dobré mít na paměti, že jde jen o doporučení.
maja
  • 
21.1.2010 21:24:22
četla jsem vaší knížku, už si to nepamatuji přesně, ale myslím, že některé Vámi přijaté děti byly již poměrně velké ??? ...možná , že pokud se to již dá dětem vysvětlit ( bio dětem), přijaté i vlastní děti jsou přes 10 let , možná že potom je to jiná situace než když jsou to malé děti. Ale nevím, je to jen taková domněnka.
21.1.2010 16:59:17
Jsem ráda, že tady máte podobnou zkušenost jako já. Když jsme přijímali prvního syna, tak tenkrát žádné školení pro žadatele o NRP neexistovalo ani pořádná literatura. Na všechno jsem šla intuitivně a pak tento model používala při přijetí dalších našich dětí. Tento článek je hlavně o dětech, které svůj začátek života prožily bez mámy a jak moc jsou důležité jeho první okamžiky v nové rodině. To velké úsilí ze začátku se mě teď opravdu vyplácí, když děti postupně rostou.
21.1.2010 16:53:50
Tatramelko,
já jsem toho zatím moc nenapsala. Jednu dobu jsem se víc zajímala autismem naší nejmladší a na diskuzi na toto téma jsem umístila některé svoje příspěvky, kde popisuju i naše začátky:
http://carllita-autismus.blog.cz/0802/tohle-rozhodne-stoji-za-precteni
A na toto téma jsem nedávno mluvila v pořadu
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/309281381940929-pred-pulnoci/

Dnes máme děti ve věku 19,18,12,11,10 a necelých 9. Děti do naší rodiny přicházely postupně, jen poslední dvě byly sestry. Novou žádost jsme podávali vždycky v době, kdy jsme si byli jistí, že ostatní děti zvládnou příchod dalšího sourozence a připravovali je na to. Vždy přijaté dítě bylo nejmladší. Takhle to bylo i pro naše děti jednodušší a dneska mají mezi sebou moc hezké vztahy a navzájem si pomáhají a povzbuzují. Dá se to zvládnout i s přijetím staršího sourozence, i když je to náročnější cesta, ale my jsme se takto rozhodli právě kvůli ostatním dětem v rodině.
Právě v době, kdy přicházelo další dítě do rodiny, tak jsem byla pořád ve střehu nejen kvůli novému dítěti, ale sledovala reakce i starších dětí. Pomáhala jim, aby si našly cestu k novému sourozenci. V tu dobu jsem prostě nedělala nic jiného. K tomu jsem si dopředu před přijetím dítěte dala do pořádku domácnost a zahradu, navařila jídla, která jsem zamrazila do ledničky, protože jsem věděla, že na tohle pak už nebude čas. Asi nejintenzivnější byl vždy první měsíc. A po celý rok jsme omezovali společné návštěvy rodin , pobyty a akce, kde se pohybovalo více rodin dohromady. Takové citově hladové dítě pak vlítne do jakékoli nastavené náruče.
 Příspěvky 110 z 27 [Dalších 17 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.