Názory k článku Špionáž v dětském pokoji

Chci tak nějak shrnout svůj názor. Článek mi přijde trochu si protiřečící. Na jedné straně vypichuje nutnost uchovávat dítěti soukromí a na straně druhé přehnaná kontrola... Nějak bych nepochopila co si z něho vzít.. :)
A moje zkušenosti s rodiči. Jako dítě jsem byla bordelář. Jedináček s vlastním pokojem v 3+1. Od určitého věku jsem si musela uklízet sama (když vlezla matka a prohlásila, že už je to neunesitelné). Nevybavuji si, že by někdy klepala, ale je to možné (tedy pokud to nedělala nenechalo to na mě žádné následky). Když jsem byla v pokoji zavřená, tak tam nikdy nikdo moc nechodil, pokud něco nutně nepotřeboval. Moc jsem doma nebývala, takže se občas stalo, že jsem se od někud vrátila a můj pokoj byl uklizený. Pro mě to bylo hrozné z jediného důvodu. Nemohla jsem nic najít :) Ale do nedávna (do konfliktu) měla pocit, že i když tu nebydlí, ale má klíče od bytu (bydlím tu s přítelem), může kdykoli odemknout byt a vejít. Což mi přišlo opravdu děsivé.
Můj otec naopak klepal vždy. Nemívala jsem s ním dobré vztahy (alkoholik, ale jinak slušný člověk), nicméně dodnes si ho vážím za to, že vždy klepal a počkal než vešel. To si naopak pamatuji velmi dobře. Teď už se vztahy s ním v mnohém lepší.
Ložnice rodičů pro mne byla vždy určité tabu a vždy jsem měla podivný (až posvátný) pocit, když jsem tam vešla. Nikdy mi to nezakazovali, ale bylo to nějak samozřejmé a to celou dobu co jsme žili spolu (do nějakých 25. let)
Internet jsme měli hodně brzy (otec miloval techniku) takže jsem tam chodla a chatovala (tenkráto to byla telekonfrence) už od nějakých 14ti, 15ti let. Nikdy mě nikdo nekontroloval, jen mi nadávali za účet za telefon.
Nedovedu si představit, že by skutečně dalo dítě v tomto směru kontrolovat. Informace, které nenajde doma najde u kamarádů apod. Je důležité s nimi o takových věcech mluvit. A jestli si matka někdy četla moje deníčky a dopisy (otec to určitě nikdy nedělal) to dodnes nevím. Pokud by se mi s tím přiznala teď, asi už by mi to nevadilo. Stejně jsem se jí se vším svěřovala.. :)
Tímto dlouhým příspěvkem chci říct, že každý člověk je individuum a s jako takovým se s ním musí zacházet. Je samozřejmá určitá míra soukromí, ale nic se nesmí přehánět (mluvím o dětech u dospělích se soukromí samozřejmostí a to i ze strany jejich dětí). A co dodat? Každého z nás určitě velkou mírou ovlivňuje výchova a zkušenosti z vlastního dětství, které předáváme dál...
Omlouvám se, že to bylo tak dlouhé, ale musím se přiznat, že pár příspěvků mi přišlo přinejmenším podivných, tak jsem reagovala globálně... :) Pokud někdo dočetl až sem, tak děkuji a gratuluji.

To vzniklo naprosto prakticky. Pokud by měli svůj profil, musel bych se starat o daleko větší binec. Například hry instalovat do každého profilu apod (a že jich maj požehnaně, protože byly časy, kdy naše společnost vyráběla i hry pro PC a jako zaměstnanci jsme je měli levnější).

Co se týče dokumentů, tak tam každý svůj profil má a je na něm, zda si je tam uloží (to jde i z hlavního profilu). A zase: Jednou za cca rok dojde k nějaké havárii na HW. Takhle vím, že ze záloh budu obnovovat určité konkrétní adresáře a že jich nebude moc...

Kdybych měl doma Small Business Server s Exchange, tak bude mít každý svojí schránku doma, ale takto mi to za to nestojí...

Je mi vas i vašich dětiček celkem líto.Snad se vam poštěstí a budete mít víc soukromí.

V pohodě, já jsem nemluvila o netu, máš pravdu, že tam číhá spousta nebezpečí. Můj příspěvek se týkal ještě hodně malých dětí, ve třech letech snad ještě nikdo net nepoužívá

No ja teda neviem, asi to ma kazdy s tou potrebou sukromia rozne. Ja som mala v detstve a puberte spolocnu izbu s mladsou sestrou, okrem toho bola izba priechodna, takze rodicia tam mnohokrat pocas dna prechadzali. A teda nemam z toho nejaku traumu z detstva. Ja mam zatial deti male (7 a 4) a zatial maju skor potrebu travit cas s nami v obyvacke, pripadne spat s nami v nasej spalni . Z obyvacky ich do detskych izieb nevyhaname a ich spolocnost si uzivame. Ked budu vacsie, myslim ze im nebudem hlasit ze sa chystam upratat, pripadne vyvetrat v ich izbe. Ak nebudem mat vazne dovody, urcite im nebudem sliedit v izbe ani citat dennicky. Ale na deti treba davat velky pozor, tento svet ktory teraz zijeme, to nie je ako ked sme boli my mali....