Názory k článku Porody doma vs. porody v nemocnici

Chtěla bych moc poděkovat autorovi za krásný příspěvek, ve kterém se mu podařilo zachytit hlavní problémy českého porodnictví. Jsem rok a půl po porodu syna v Praze- Podolí a ještě teď se nemohu vzpamatovat z psychických obtíží vzniklých stresem z podrobení se rutinnímu systému porodnice (jak předporodní, tak poporodní péče). Další zdravotní obtíže na sebe nenechaly dlouho čekat (psychosomatické obtíže – štítná žláza atd.). Do jaké míry je chování syna ovlivněno porodem a mým stresem jen těžko odhadnu (vzteklost, agresivita, vysoká aktivita, neklid).
Velmi mě mrzí, že někteří lékaři dělají řadu rozhodnutí bez domyšlení další problémů vycházejících z daného rozhodnutí. Například rutiní „směrnice“ o vyvolání porodu, jen proto že je 6 dnů po termínu, nese velké následky (dítěti se dařilo dobře). Já osobně se ze sledu dalších událostí vzpamatovávám velmi dlouho a za velkého úsilí, syn pravděpodobně také.

kdyby se tohle stalo mě v porodnici, je po mě. Na mě se nikdo po porodu 2 hodiny ani nepodíval (pravda, zjistil by to manžel). Na šestinedělí jsem si hned zkraje zakrvácela postel, spletla zvonek a zazvonila na AKUTNÍ - a sestra klidným tepmem přišla za 15 minut. Byla jsem sama na nadstandardu. Kdybych krvácela jako z kohoutku, hádej Petro co by ze mě za 15 minut asi zbylo...

Moje kamarádka má tři děti, všechna tři těhotenství i samotné porody naprosto bez komplikací, po třetím porodu, kdy samotné vytlačení miminka bylo také rychlé a naprosto v pořádku, ale začala ona sama zhruba do půl hodiny velmi silně, opravdu VELMI SILNĚ, krvácet. Naprosto nečekaně, nepředvídatelně. A co myslíte, milé zastánkyně a zastánci "přirozených" porodů doma, jak dlouho myslíte, že vydržíte, pokud krev teče jak z naplno puštěného vodovodního kohoutku? Co myslíte? Kolik času asi máte, než začnete upadat do šoku?

Nečetla jsem jediný diskusní příspěvek ale jen článek a musím říct, že poměrně vystihl mé pocity. Zažila jsem porod v obrovské porodnici, kam jsme přijeli poměrně na poslední chvíli. Stihla jsem si protrpět 20minut na monitoru v leže, i když jsem ležet nevydržela už ani 14hodin předtím, protože se monitor přece točí vleže. Pak jsem byla prohlídnuta a dostala jsem injekci - patrně oxytocinu. Pak následoval klystýr, který ale nestihl zaúčinkovat a už mě hnali na sál, protože jsem už rodila. Po 15minutách a výhrůžce teď už musí ven nebo půjde kleštěmi, protože se dusí, se malá narodila (s nástřihem) a nedýchala - bez napojení na přístroje, asi jen po poplácání po zádíčkách začala. Pak jsem měla tři čtvrtě roku výčitky, že jsem jela do porodnice pozdě a malá se mohla narodit v autě a nedýchat a jak jsem jí ohrozila na životě. )Ale dělala jsem přesně to, co mi v porodnici i po konzultaci po telefonu řekli - kontrakce musí být pravidelné 2 hodiny. Prostě jsem je pravidelné tak úplně neměla.) Ale třeba by to bez toho urychlovacího oxytocinu tak vůbec nebylo, nebylo by to tak rychle a nedusila by se. Kdo ví. Ale myslím, že je to dost možné.
Teď jsem zase těhotná a hodně to řeším. Rodit doma se neodvážím právě proto, že nevím, jestli to bylo tím oxytocinem a prostě se bojím. Obecně proti lékařské péči při porodu nic nemám. Ale prostě se bojím toho, že mě zas donutí ležet na monitoru, ležet při porodu, urychlí to a tím zamezí miminku v přirozeném postupu, nastřihnou mě aniž by mi to i jen řekli, protrhnou mi vodu dřív než sama praskne, budou mi vyhrožovat, že ohrožuji své dítě když nebudu chtít udělat něco, co po mně budou chtít a podobně. I minule jsem vybírala porodnici zodpovědně a naivně předpokládala, že pro mě udělají to nejlepší pro mě i pro miminko. Ale jak předem odhadnout, že to tak bude?

a kolik zkomplikovaných plánovaných domácích porodů viděl onen lékař za svou 30-ti letou praxi? Že jich viděl kupu v nemocnici, nepochybuji, ony nemocnice jsou apriori vymyšlené k léčbě nemocných lidí a řešení komplikovaných případů a ony komplikace nezřídka v té nemocnici vznikají. Já si téměř troufám tvrdit, že onen lékař za celou svou praxi vůbec neviděl přirozený porod, ne tak domácí
I ČGPS přiznává, že 30% komplikací vzniká nesprávným vedením porodu a chybným a nevčasným vyhodnocením příznaků začínající patologie. Nemocnice má ale pak prostředky na nápravu svých chyb a takto často vniká ono "zachraňování za minutu dvanáct". Obecně je 10% pacientů nesprávně léčeno. Chtěla by jsi být ty nebo tvé děti mezi těmi 10%? Je to moc nebo málo?
Že je rizikovost porodu doma a v nemocnici (u nízkorizikových žen) stejná, jsou fakta a jsou podložena i důkazy. Spousta přispěvatelek už to do různých podobných diskusí nesčetněkrát vkládala. Stačí si někdy některý z těch odkazů alespoň jednou otevřít...