Názory k článku Protest proti zrušení či devalvaci církevních sňatků v ČR

Katka má pravdu. Vdávala jsem se v roce 1968, nejdřív jsme museli zaplatit radnici poplatek, pak nás předseda MěÚ oddal. Teprve po úředním sezdání jsme mohli být sezdáni v kostele za účasti komunistických špiclů. Kamarádka - učitelka, ač sama bez vyznání, měla svatbu v kostele. Toto se jí stalo osudným - dlouhá léta byla perzekuována, dlouhá léta byla na stejném platě, dokonce jí hrozil odchod ze školy. Připadá mi to, jako bychom se vraceli do dob nechvalně známých.

POZOR, otázka církve je dnes o něčem jiném- PODSTATNÉM. Určuje naše celospolečenské západní hodnoty morálky. Tj. vychází z desatera každý západní člověk, i třebas rudý ateista páté generace, také celé sudnictví, školství atd. A to je to, co nám křesťanství, církví podporované (samozřejmě) přineslo. Pokus o devalvaci církve tu BYLA V SOVĚTSKÝM SVAZU. Znovu píši, že tu jde spíš o posílení moci úřední. Anebo skrytý boj církev/stát jako během celého lidstva P.S. hloupí, malí a obyčejní lidé- tzv, ti, kteří jsou zároveň ti nejdůležitější, o nichž se jedná a bez kterých to nejde, ti to stejně vžedycky OD..ROU (Nejsem ani věřící ani socialista, a už vůbec ne modrej pták.)

Nepřesvědčuji Tě, abys mi věřila. Já vím, co je pravda a pokud je někdo předem zaujatý, stejně jej nepřesvědčím. Krátce: Ty zkouškové termíny nebyly řádné, to je snad pochopitelné, zmíněná příbuzná studovala medicínu - přelom 50. a 60. let. (Nejsem si jista o jakou zkoušku šlo - klidně to mohlo být z marxismu -leninismu, ...nevím.) Můj bratr do semináře nastoupil, dostudoval jako laik, protože se zamiloval a oženil, má rodinu, knězem není. Ostatní jsem zažila na vlasntí kůži jako dítě, a velmi dobře si to pamatuji. Pokud někdo nebyl v církvi aktivní, jistě mohl občas do kostela zajít, bez problémů. Pokud někdo projevoval aktivitu, měl problémy, věř či nevěř.

Já nevím, jestli to chápeš, ale ten humbuk je (byl) o tom, že světší chtějí něco upírat třeba katolíkům, nikoliv naopak.

Nikde nebylo řečeno, že je třeba věřícím utnout tipec, aby nebyly jenom církevní obřady. Právo volby civilního sňatku nebylo úkořeno.

Nic, jen nemám ráda nepřesná vyjádření.

Promiň, ale mám trochu pochybnosti o tom, co tady píšeš. Nepřeháníš trochu? Třeba s tím, jak tvoje příbuzná dostala zkoušku až podesáté, a pokaždé se jí ptali, jestli věří v boha. Nevím sice, jakou školu studovala, ale nevím o takové, kde by někdy poskytovali tolik zkouškových termínů. Obecná praxe je ta, že je termín řádný, pak jeden až dva opravné a pak už se musí žádat děkan o mimořádný termín. Pravda, někdy si domluví zkoušející jaksi "načerno" i mimořádný termín, ale to se týká spíš "protekčních! případů než pronásledovaných studentů.Vždyť jí mohli snadno vyhodit, a ne jí dávat termíny navíc. A taky by mě zajímalo jak to dopadlo s tím bratrem, který chtěl studovat kněžský seminář. Vystudoval ho? Nebo nakonec vystudoval něco jiného? Nebo šel snad dělat do fabriky? Víš, já dost pamatuju. Sama jsem maturovala v roce 1972 a hlásila jsem se na medicínu. Nevzali mě. Přijímačky jsem udělala,ale zájemců bylo mnoho.Moje spolužačka, která měla daleko horší studijní výsledky než já, se tam hlásila taky a neudělala ani přijímačky. Ale vždycky se říkalo, že jí nevzali proto, že její otec byl v roce 1968 politicky aktivní, a pak ho vyloučili z KSČ. Štve mě, když se věci překrucují. Jako s těmi návštěvami kostelů. Já jsem vždy měla kostely ráda a dost jsem je navštěvovala, hlavně jako studentka, tedy v době normalizace. A nikdy se mě na to nikdo ani nezeptal.