Názory k článku Dopisy dětem

Myslím, Tatchude, že být tátou musí být krásný a velmi intimní zážitek. Užívej si to
PS: ráda čtu tvoje příspěvky

Asi jo, navíc dítě někoho i dost změní. Já jsem třeba hrozně vyměknul - jsem jak přezrálej meloun. Navenek se tvářím hrozně tvrdě, ale uvnitř "tvrdej" jak bláto. Od narození prcka (měl jsem ho v náručí pár minut po porodu - hned po omytí) už se nedívám na žádný romantický filmy. Ne že bych je někdy vyhledával, nikdy mne to moc nebavilo, ale dneska mne rozhodí jak senilní babku.
A přitom jsem dřív bejval celkem normální...
Do pytle práce.

... bych svému dítěti chtěla napsat. Je ještě malé, číst neumí - ale člověk nikdy neví, co se může přihodit. Takže aspoň pár slov o nás, jeho rodičích. Jakou posloucháme hudbu, seznam těch nej knížek, které jsme četli, nejlepších filmů, které jsme viděli, která místa jsme měli rádi a jak to vůbec s námi začalo a kdy jsme se rozhodli, že dva je málo... a taky jak moc ho máme rádi...

Poznala jsem v životě pár sirotků, kterým tyto informace zoufale chyběly - neměly se s čím ztotožnit, ani nad čím ohrnovat nos, protože rodiče znali jen z idealizovaného vyprávění babiček a vyšisovaných fotek. Možná to někomu připadá morbidní, ale podle mě by takových pár stránek bylo lepších, než vůbec nic.

Takže si už brzo vyčlením hodinku dvě na psaní!




Pěkný článeček, Maceško!

Přesně tak. Bavili jsme se nedávno u našich na návštěve o případu pěstounů ze Slavkova, byla tam i sestřenka. A tatínek pronesl něco v tom smyslu, že nevěří v úspěšnost takového podniku. Na to sestřenka oponovala, že zná jednu pěstounskou rodinu a děti jsou moc šikovné. A byli jste to vy. Svět je fakt malý. Prý je kapela Výkup jablek, co u nás letos hrála, tvých synků? A já si tenkrát říkala, když jsem viděla zdálky plakát na náměstí, kdo to chce vykupovat jablka v zimě...

Pěkné čtení.
Já mám děti ještě pořád "za zadkem", tak bych si to asi měla vychutnávat.
Jinak - zjistila jsem, že moje sestřenka tě zná a už u vás párkrát byla - kamarádí se s tvojí neteří.