Názory k článku Ubrečená Lucinka

No aspoň něco, Katko,..ale rozhodně je mnohem jednodušší zaplatit peníze než nést zodpovědnost za společně - výchovou pokažené - dítě.
I když kdoví...byli s ní u psychiatra třeba? Možná se časem ukáže, že nejde jen o rozmazlenost, ale třeba o nějakou poruchu osobnosti...?

Osobně přeji všem matkám, resp.rodičům, alespoň jedno dítě takové, které je NEPRÁVEM přivedlo na myšlenku, že jsou dokonalými rodiči, a alespoň jedno takové, které je i tuto ILUZI zase připravilo.
Pokud by autorka článku měla pouze prvního syna, snadno by se ji totiž mohlo stát, že by "opovrhovala" rodiči takových dětí jako je její druhé, coby velmi neschopnými.

S tím rozdílem, že staršímu bratříčkovi je teprve 17 měsíců a není ještě schopen pochopit, že na něj nemám tolik času a malému, dvouměsíčnímu, neustále ubližuje. Ten byl pohodové mimčo zhruba do měsíce, ale teď už několik týdnu celé dny prořve a nic nepomáhá. A že zkouším opravdu všechno. Co celkem často zabere je už tady zmíněný vysavač, nebo dát ho v lehátku do koupelny a zapnout teplou sprchu, ale musí být teplá, aby byla v koupelně pára, jinak nepřestane. V každém případě jsem za měsíc zestárla o deset let, jsem zralá na psychiatra a nechci vidět až přijde účet za vodu....

Dobrý den Denisko,

mám 2,5 letého chlapečka a podobný problém. Jenom od narození jsme se s manželem dohodli, že ho nikdy nenecháme plakat a svůj první rok více méně přežil v šátku nebo v náručí. Na rozdíl od tvojí holčičky, neměl důvod moc plakat a ani neplakal,byl to smíšek, jakmile se probudil, šel do náruče. Je fakt, že jsem byla někdy psychicky zničená, stála domácnost a já (vlastně ještě stojí ). Stále je na mně moc závislý , ale pomalu se začíná osamostatňovat a poprvé si začal sám hrát někdy po 2. narozeninách, ale teď se dokáže sám prohrát i třeba 3 hodiny vkuse a pomalu se začíná ode mně vzdalovat. ( a už ani na záchod se mnou nechodí )
Já si neumím ani představit, že by moje dítě plakalo a tvou situaci bych řešila tak, že bych lucinku měla stále u sebe, ale nijak bych neubírala na pozornosti staršímu chlapečkovi, naopak snažila bych se všechno dělat s obouma a spíš vychytat, jak by to šlo a mohlo fungovat. Staršímu chlapečkovi číst a Lucinku u toho držet, nebo dělat všechno ve trojce a nějak to uzpůsobit. Ubírat pozornost staršímu dítku by mohla podle mně mít v budoucnu stejně špatný psychycký dopad na synka, jako nechat brečet holčičku. Myslím, že když bude mít Lucinka jistotu (nevěřím, že je to vypočítavost) u tebe, začne si pomaloučku hledat vztah i k dalším členum rodiny a posléze i k cizím.(myslím, že jí skutečně chybí pocit jistoty). Paní doktorku z Motola bych ke svému dítěti nepustila.

No já bych se Libika zastala,dyť je to pravda,to že každá máma potřebuje relax,to nepopírám, ale že Lišce řve dítě v pokoji a ona sedí zatím u PC je přece pravda:)