Názory k článku Pomoc, moje dítě se neumí učit!

Valkyrijo,
samozřejmě nevím, jaké povahy jsou ty zdravotní problémy o kterých píšeš, ale pokud si pamatuju ze svého dětství, tak většinou když jsem byla nemocná, tak to neznamenalo, že bych se nemohla taky učit... já jsem trpěla hlavně na angíny, bronchitidy a podobná respirační onemocnění, a kromě nějakého prvního dne nebo dvou mi bylo celou dobu toho pobytu doma celkem fajn, akorát že jsem brala nějaké ty léky a kašlala a nemohla do kolektivu abych to tam neroznášela... ale fyzicky i psychicky schopná přijímat nějaké informace jsem většinou byla. Taky znám to dlouhodobější chybění, měla jsem dlouhodobé respirační problémy ve čtvrté třídě, protože se nemohlo přijít na to proč pořád kašlu (a zkoušelo se všechno od různých antibiotik přes různá vyšetření a rentgeny plic až po prohlášení že ten kašel jenom simuluju protože se chci ulejvat ze školy), takže jsem z toho školního roku byla doma taky několik měsíců.
Vždycky jsem měla někoho, kdo mi nosil úkoly - tedy buď to byl nějaký spolužák, nebo přímo máma chodila do školy za učitelkou a ta jí dala seznam toho, co se bere a bude brát (dejme tomu v těch třech týdnech na které mne doktorka nechala doma) a rodiče to se mnou mohli probrat a vysvětlit. V podstatě to tak chodilo o v době mých pozdějších studií, na střední atp., když jsem byla třeba v nemocnici a pak doma na zotavení, tak mi rodiče oběhli profesory a vydyndali od všech co se probírá a co bych měla doma dělat.
Tak myslím, že spolupráce rodičů s učitelem je v případě nemocnějšího dítka klíčová, je opravdu potřeba aby se rodič s učitelem spojil a vyžádal si od něj informace o probírané a plánované látce a na tom pak může doma s dítkem pracovat... pokud je onemocnění dítěte takové povahy, že to jde (což často jde). Buď by se rodiče měli sami snažit dítku případné nejasnosti vysvětlit, nebo to může vysvětlit spolužák který nosí úkoly, popř. mám zkušenost i s placeným doučováním. To doučování je třeba podle mne docela účinné a když se jedná o dítko na základce třeba s nějakým takovým problémem, po nemoci s potřebou dohnat učivo, neváhala bych do toho investovat... třeba sehnat nějakého šikovného středoškoláka z okolí, o kterém vím že to umí a umí jednat s dítkem a naučit jej to... já jsem si takhle už na střední přivydělávala. Každopádně bych to nenechávala jenom na dítěti samotném ať si s těmi úkoly poradí, je to nová látka, tak musí být někdo, kdo se mu bude v tomto směru věnovat.
Myslím, že když dítě přijde po měsíčním chybění do školy a teprve tam se dozvídá, co všechno se dělalo a co musí dohnat, tak to už je dost pozdě a dohání se pak veeelmi těžko.

mila valkyrijo,
mela jsi asi fakt smulu. v dobach drivejsich se na poruchy uceni casto nebral ohled. reklo se, dite je line a blbe navrch a bylo vymalovano.
pevne verim, ze je to dnes uz lepsi a o sveho potomka se nemusis v tomto smeru bat. pises, ze se detatko jeste nenarodilo. pokud vim, dislexie neni dedicna porucha, neni tedy duvod, proc by tvoje dite melo mit stejne problemy, jako ty. muzes ho ale nechat vysetrit az nastane vhodna doba a pokud budes mit podezreni. myslim, ze teprve potom je cas to zacit opravdu resit. poohledla bych se preventivne po literature, napr v nakladatelstvi portal, vydavaji mnoho kvalitnich prirucek pro rodice, urcite ti poradi a neco nabidnou, ale jak rikam, ted jsou tvoje obavy trochu predcasne.
muzes ale jiz v predskolnim veku rozvijet co nejvic schopnosti sveho zlaticka, hodne cist, kreslit, najit nejakou vyuku anglictiny pro predskolni, s pisnickami apod. koupit knihu her a napadu pro batolata do tri let, zrovna portal jich nabizi nekolik.
pkud dite opravdu bude mit dislexii, je na tobe, abys trvala na zohledneni tohoto problemu v klasifikaci, navstevovala poradny, psychologa, zazadala o asistenta pro tve dite, nasla vhodnejsi skolu, pokud to jinak nepujde.
hlavne se neboj dopredu. uzij si tehotenstvi a peci o miminko a neboj se uz ted problemu, ktere se pravdepodobne neobjevi.
drzim palce

marketa

katko,
diky za podporu, pekne mne ten prispevek od zajdy nadzvihl. hlavne to, jak ironicky mluvi o tom, ze nerozumim vlastnimu manzelovi (coz samozrejme neni pravda) a ze za dva roky by se v dane zemi jazyk naucil kazdy. prave, ze nenaucil. v knihovne vidam cizi studenty, kteri jsou tu na stazi, ucili se uz predtim a presto casto mluvi dost spatne, tvori konstrukce, ktere by rodily mluvci nikdy nepouzil a predevsim maji desny prizvuk. to je z toho, ze se uci jen z ucebnic, to nestaci. je to jen vizualni vjem, ale jazyk je postaven v prvni rade na vnimani sluchovem. male deti se prece take uci poslechem.
no to a ani nemluvim o tureckych pristehovalcich, mnozi z nich jsou tu casto leta a neumi skoro nic.

Takže se nakonec asi i shodneme. Ty jsi studovala, hledala svoje možnosti. zkoušela, co ti vyhovuje a co ne. A i o tom to je. A i v tom spočívá jádro problému při přechodu ze základní školy na střední. také je to důvodem, rpoč dvojkaři ze základní školy mívají někdy alespoň zpočátku na střední škole lepsí výsledky než bývalí jedničkáři.

Jedničkáři totiž zvládali učivo základní školy "levou zadní". Tedy se nemuseli učit. Chyběl tlak. Tedy se ani učite nenaučili. Zatímco dvojkařům to nikdy nešlo samo. Učit se museli a nyní vědí "jak na to".

Dovolím si říci, že co student, to jiné potřeby a jiný způsob studia. V diskusi je i přípěvek, kdy si dívka zvykla učit se v tramvaji. U ní to fungovalo, ale kde najít v učebnici takovýhle příklad? :-)

jinak ten clanek sem mozna napisu, az budu mit cas. ted mam jine starosti. veselejsi :-)
navic nevim, proc bych nemohla vyjadrit kritiku. od ceho jsou tu ty diskuze, prece snad taky od toho, abychom reagovali na napsane clanky. nektere si tu kritiku zaslouzi.