Názory k článku Poradna: Můj tříletý syn si velmi rád hraje s panenkami

Tak to teda promiň ale co to je proboha za pitomej předpoklad?? Promiň ale toto opravdu nesnáším. Jak jsi proboha přišla na to, že každej člověk musí mít automaticky děti?? Vždyť ty děláš jako by to byla nějaká automatická samozřejmost, že tvoje děti budou mít děti! Copak vnoučata jsou něco co si bude člověk dopředu nárokovat? Jak tě prosímtě vůbec napadlo, že by tvoje (například heterosexuální) dítě mělo mít děti?? Vždyť to je asi tak stejný jako brečet: "mojí dceři je už 18 ale pořád měří jenom 150 cm, takže z ní nikdy nebude moct být modelka " Naprotý nesmysl. Ne, opravdu mě štvou lidi, kteří nechápou, že rodičovství je možnost a dělají z něj nějakou automatickou věc.

Tino, asi jsem divná, ale mám také jedináčka a na babičkovství můj svět opravdu nestojí. Kdyby byl můj syn prostě "jiný", tak si řeknu" hlavně, že je živý, zdravý, dobře se mu daří a máme hezké rodinné vztahy". To je pro mne důležitější než být babičkou.A souhlasím s Tebou v tom, že srovnávat "ne-babičkovství" se smrtí je teda síla

Velké světové hračkářské domy (např. Toys-R) už nerozdělují obchody a police podle pohlaví. Velmi rozsáhlým průzkumem se zjistilo, že dívky do pěti let nemají jednoznačné genderové preference ve výběru hraček, u chlapců se preference pohybují kolem 75%. To znamená, že každý čtvrtý chlapec si klidně bude hrát s panenkami a kuchyňkou. Je to ovlivněno mnoha faktory. Například množstvím testosteronu v postnatálním věku nebo obrazovou představivostí. Ve studii Karlovy univerzity Genderové aspekty hry s panenkou se říká: "Dívky i chlapci považují panenku za hračku pro obě pohlaví, ačkoli chlapci ji přeci jen považují za spíše feminní. V tom, co říkají chlapci je trochu rozpor, který si vysvětluji špatně položenou otázkou. Na otázku: „Kdo si hraje s panenkami?“ odpověděla většina chlapců, že holky. Když jsem však chtěla zjistit, jestli chlapci si s panenkami hrát nemohou, tak 9 chlapců řeklo, že vlastně také mohou. Ostatní chlapci zmínili jinou hračku".

A vážně ti to vadí stejně jako kdyby ti tvůj syn zemřel? No to je síla...

I můj syn si v tomto věku hrál s panenkami a preferoval dívčí hry.Byla jsem z toho v rozpacích a připadalo mi to nenormální. Paní učitelka ve školce mě utvrzovala, že je to normální, že se tak chová více dětí, že preferují hračky opačného pohlaví. Pustila jsem to z hlavy a nechala to osudu. No a ve 25 letech mi syn řekl, že je gey. A věřte, že to strašně bolí, když se něco takového dozvíte od jediného dítěte. Miluji ho, nic mu nevyčítám ( naopak sobě), ale smířit se s tím neumím. Bolest v srdci zůstává téměř stejná, jako když Vám zemře milovaný člověk, ale Vy to na sobě nesmíte dát znát. Z toho je tedy patrné , že některé děti dávají najevo svou orientaci opravdu už od mala.