Názory k článku Poradna: Nechce jíst

Jako rodič dítěte navštěvujícího MŠ bych k tomu řekla ... "řešit to s rodiči rozhovorem a společným nalezením dalšího postupu se kterým budou rodiče souhlasit a budou ho podporovat i mimo MŠ". Na prvním místě by snad měla být domluva s rodiči jak postupovat u dítěte, které odmítá jídlo a to tak, že pláče, jakmile nastane situace, že se děti chystají jít jíst. Překvapuje mě, že se pedagog může ptát (v poradně), jak to má s rodiči řešit. Předpokládala bych, že problém v MŠ, který se bezprostředně týká mého dítěte a pedagog si s ním neví rady, bude řešit okamžitě rozhovorem se mnou. Zvlášť v takové oblasti, jako je jídlo. Dítě se snad nějak stravovalo i před nástupem do MŠ a stravuje se i mimo MŠ, takže něco o tom asi rodiče vědí a zaujímají k tomu nějaké stanovisko. A postup pedagogů v MŠ a rodičů by měl být v souladu. A celkem nezávisí na tom, jestli bude domluveno, že dítě bude sedět u plného talíře a nemusí sníst nic nebo že bude mít dítě povinnost sníst alespoň jedno sousto z každého nabízeného jídla nebo že musí sníst něco na oběd ale nemusí jíst svačiny nebo cokoliv, co je akcepotvatelné pro rodiče a pro režim MŠ (ono jsou tam i další děti a některé začnou stávkovat, že nebudou jíst, když nemusí jíst Pepíček, takže i paní učitelka potřebuje mít možnost zajistit, ať Pepíčkovo nejezení nestrhne ostatní, kteří chtějí být momentálně "zajímaví" jako Pepíček). Ale v každém případě tam musí být domluva a shoda mezi rodiči a pedagogy v MŠ. Protože nejistota a rozladěnost ať už u rodičů nebo u učitelek tomu dítěti rozhodně nepomůže, aby začalo jíst.

Dcera je už slečna, ale hned od půl roku, kdy měla postupně přecházet i na jinou výživu, než jen mateřské mléko, byl problém, nic nechtěla. Naštěstí máme rozumnou doktorku, která řekla - nenutit. I tak jsem měla ale nervy na pochodu a poslouchala (a poslouchám i po 13ti letech ) rady, jak by s ní ostatní zatočili a jak by jí nechali vyhladovět a ona by hned všechno pěkně jedla. (Jinak jak asi maminky nejedlíků ví, vyhladovění má u těhle dětí úplně opačný efekt - přestanou jíst úplně.) Co si dcera vytrpěla na školách v přírodě a táborech, na to už nechci ani vzpomínat. Nebo na oslavách, kde maminky ani ostatní děti nechápali, že dort prostě nechce, ani zmrzlinu, bonbon nebo párek zapečený v těstíčku, atd.
O potravinové testy na alergologii jsem prosila několikrát. Nakonec v nově otevřené ordinaci jí je před 2 měsícema konečně udělali a teď je halóóó - musí u sebe mimo jiné nosit dokonce adrenalinovou injekci. No po těch 13ti letech je to docela vtipné
Ale - konečně dceru někdo pochválil, že je neuvěřitelná, jak si sama přirozeně od malička hlídá, co jíst a co ne, s něčím takovým se prý ještě nesetkali. Je to i pro mě povzbuzení, že jsem to dělala dobře, když jsem neposlouchala hloupé připomínky okolí a autorit.

Souhlasím, nenutit ani nevyměknout. Ale co pak, když nastane varianta, že dítě za celý den nic nesní (a tím nemyslím jeden den, ale prostě každý den)? Existují děti, pro které ani ten hlad není nejlepším kuchařem, a raději budou trpět hladem (a časem přestanou, protože si zvyknou), než aby snědly něco, co nechtějí.

A nejedl nikdy? Já sytá hladovým věřím, mám mírného nejedlíka, u kterého se to teď mezi sedmým a osmým rokem zlomilo - má období, kdy je ochoten ochutnávat jídla, která několik let nevzal do pusy, a zpravidla na ně reaguje slovem "mňam!". Byl hodně žravé (pivé) mimino, hodně žravé a všežravé batole, pokazilo se to někdy kolem nástupu do školky. Taky jsem si říkala, vaří tam jinak (pestřeji a zdravěji, než já tehdy doma), tak holt ty jáhly nebo červenou řepu nejí... ale pak si nějak začal vymýšlet i mimo MŠ. A taky v tom věku teprve začal mluvit, tak začal mluvit do jídla . Mladší dcera byla zdatný kojenec, ale jinak spíš nejedlík, měla i období, kdy jsem tu zakládala témata, co s batoletem, které preferuje pránickou výživu, ale pak se to nějak spravilo... a zase pokazilo kolem nástupu do školky. Tak doufám, že do dvou let se to u ní zlomí taky. Nejmladší do školky ještě nechodí, jí skoro všecko, co mu podsunu, tak jsem na to letos zvědavá.

Syn má spolužáka, který jí (tedy spíš nejí) skoro jako ten tvůj, a věřím, že to není tím, že by ho zmlsali (on si sladkosti a pochutiny dá, ale z normálních jídel tak jedno dvě, částečně, a přesně podle konkrétního postupu a z konkrétních surovin).

Nemám kolem sebe dost široký vzorek, ale myslím si, že se to dost často pojí s nějakou poruchou (ADD, ADHD, PAS,... nu, taková Temple Grandinová přece vyrostla a žila na jogurtech a želé).