Názory k článku Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Taky souhlasím s dopisem

Ad komentář od nicku Vážný

Zažil jsem jako rodič silně inkluzivní školu, kde nadšený mladý učitel (neodchovaný našimi pedagogickými fakultami, dodělával si čerstvě peďák) zřejmě nevěděl, že to nejde, a tak to šlo.

Bylo tam velmi pestré společenství dětí a byla to církevní základka. Ale on zřejmě ani katolík nebyl, spíš nadšený skautský typ. Možná, že bylo klíčem, že to byla škola rodičovské elekce, čili škola, kam se dítě nedostalo "tak nějak", ale rodiče chtěli (škola taky i kvůli penězům - proč ne). Začínali s cca 20, končili na konci 1. stupně s cca 30 dětmi, skoro polovina jich odešla na gymply.

Přesto tam byly děti z rodin sociálních případů, kde se rodiče živily kdoví jak, některé hodně chudé rodiny matek samoživitelek stěhující se co rok-dva, občas se o některé děti potaraly rodiny spolužáků. Na druhé straně děti cizinců, děti bilingvní, děti nadané, téměř geniální. Děti s ADHD a Tourettovým syndromem. Jedno rómské dítě tam dlouho nevydrželo, učitel upozornil rodiče na určité možné asociální chování rodiny a oni dítě stáhli.

Asistenti tehdy nebyli a nebyli ani populární. Přesto škola s dětmi dělala řadu věcí navíc (tvůrčí olympiády, brusle, lyže, přespávačky, tábory, vody, noční akce, ...) Nebyla to škola pro učitele odsud-pocud, stálo to řadu hodin navíc. Škola podporovala i integraci tím, že měla pro tyto žáky spoeciální hodiny z nadnormativu. Vyžadovala jednu věc: Spolupráci rodičů. Rodiče byli vtahováni přímo - přítomnost rodičů na ranní komunitě vítaná, třídní, školní akce, slavnosti, několikrát do roka, možnost i potřeba pomáhat škole s vycházkami, výlety, cestováním, kroužky, kavárna pro rodiče týdně. I nepřímo - dítě v mnoha situacích bez pomoci rodiče (nikoli vzdělávání, ale třeba nákup materiálu, pomoc při výrobě, ...) by bylo hodně pošozené. Přitom se vždy hledalo, jak pomáhat slabším, protože takto vznikla kolem školy komunita rodičů...

Klíčem je imho také silné zapojení normálních rodičů do činnosti školy. Pak už se najde někdo, kdo umravní i nespolupracující rodinu problémového dítěte...

Eržiko, že něco lze udělat ještě neznamená, že je to výhodné.
Například lze vyrobit jízdní kolo ze dřeva. Je ale podstatně dražší než klasické jak na výrobu, tak na údržbu.
nebo lze vyrobit "čokoládu" bez použití kakaových bobů. Je to dokonce levnější, než čokoláda, ale v lepším případě to není dobré, v horším je to zdraví škodlivé.

S násilnou inkluzí to bude podle mého dost podobné. Zaplatí se hafo peněz za školení, za asistenty, za pomůcky a výsledkem bude, že rodiče stejně nebudou chtít mít děti ve třídě s dlouhodobě nezvladatelným žákem.

Ajuško, v klidu.

Já úča jsem, ve třídě mám jak děti romské, tak děti se zdravotním postižením a nemám s tím problém ani já, ani rodiče. Děti už vůbec ne - tuhle když jsem něco probírala o přestávce s asistentkou a páťák kousek zaslech, tak se udiveně ptal, kdo že to je u nás integrovanej, že si ničeho nevšimnul...

Asistenti sami o sobě nevytrhnou nic - první krok je změnit přístup k dětem a způsob výuky. Ale potom jsou asistenti velmi užiteční.