Názory k článku Inkluze ve vzdělávání není slepou uličkou

Dobrý den pane Matěji Jiří Brůno. Chtěla bych se zeptat, zda máte děti a zda by jste je nechal ve třídě s např. 5 dětmi ze sociálně slabého prostředí (jak se dnes moderně a vzletně říká nevychovaným darebákům). Já mám totiž zkušenost, že obvykle ti největší bojovníci pak pošlou děti do soukromých škol (svého času socialistická ministryně školství Buzková). Ono totiž i jedno velmi nevychované dítě dokáže třídu rozvrátit. Zvláště pokud vyučující není dostatečně psychicky odolný a neumí být tvrdý. Takže kvůli tomu, že MOŽNÁÁÁÁ pár Romů nepropadne zkazíme nadané dítě - jako když hodíte hnilé jablko do košíku se zdravými. Já se ptám, kdo pak bude živit naši čím dál náročnější společnost? Stále se mluví o 4 digitální revoluci. Otevřeně se přiznává, že pro méně kvalifikované a lidmi s nízkým IQ prostě práce nebude. Neměli bychom se tedy v první řadě snažit rozvíjet talenty? Začlenění Romů do speciálních škol je v první řadě vina jejich rodičů, kteří se o ně nestarají. Neměla by tedy práce s těmito dětmi začít u nich doma? Např. od 4 let bude do takové rodiny docházet asistent - dítě učit základy hygieny, čistit si zuby, poznávat barvy apod. Sice moc nerozumím, proč mám ze svých daní suplovat to, co mají dělat rodiče těchto dětí (často bez práce, s cigárem v ústech, u herních automatů), ale když už, tak začít takto. Poté přidat provázanost sociálních dávek se školní docházkou dětí a jejich chováním ve škole. Nechodí dítě do školy, je často nepřipravené, nemá pomůcky, ruší výuku - nebudou dávky. Myslím, že by jste se divil, jak rychle by se z problémových sociálně znevýhodněných dětí staly děti se snažící. Dále bych ráda věděla, jak chcete bezproblémové děti chránit před okrádáním, šikanou, žloutenkou, parazity apod. (což jsou důvody, proč tkzv. rasistická většinová společnost separuje své děti od sociálně znevýhodněných).Mluvím ze zkušeností svého "rasistického" příbuzenstva ze severu Čech.

U malého intouše si extrabuřty musí zajistit rodiče.
U malého nenadaného musí extrabuřty zajistit erár.

Ale to je právě ten hlavní problém. Jak sama píšeš, bylo to na Tobě. Nadané děti si tedy musí rodiče zabavit a odpovídajícím způsobem doučit sami... Ať mi ale někdo vysvětlí, proč ti podprůměrní onu péči ze strany školy mají. Dcera dochází na konzultace na univerzitní pracoviště. Kdo jí to však domluvil? Škola? Chachááááááááá... Když přijde do školy s nějakým novým poznatkem, učitelé se tváří, že obtěžuje. Není možné aby talentované děti byly ve škole doslova na dopolední pohlídání a odpoledně čekala rodiče druhá směna v podobě dodávání podnětů na potřebné intelektuální výši. Sama chodím do zaměstnání, kromě toho přednáším na univerzitě a pravidelně musím publikovat. Bohužel nemám tolik času, abych dceři nahrazovala to, co ve škole nedostane. A to jsem ještě nezmínila, že nemám jen jedno dítě. To druhé má podobnou diagnózu, ovšem je teprve v první třídě, takže si to dám ještě ve druhém kole. Když už tedy "odborníci" na slovo vzatí mají plná ústa inkluze, proč se nevztahuje také na talentované? Těch si totiž nikdo nevšímá. Asociální sígři však sedí v první lavici a mají plnou pozornost učitelek po celou dobu vyučování. "A vy chytří, seďte vzadu a neotravujte!!!" Tak vypadá inkluze v reálu.

A teď z druhé strany. Dle vyšetření z PPP je má dcera (5. třída) mimořádně nadaná, dle slov psycholožky není řešením ani víceleté gymnázium, na které by ráda příští rok odešla, neboť i tamější tempo výuky pro ni bude pomalé. Už pátý rok tiše "hnije" na státní základní škole. Učitelé i ředitel o její "diagnóze" ví a na začátku každého školního roku nás ujišťují o tom, že k ní budou přistupovat individuálně a dávat úkoly navíc. Tato snaha jim vydrží maximálně do konce září... Celoroční nadstandardní péčí jsou však zahrnovány děti s podprůměrným prospěchem, neboť ty sedí v prvních lavicích a především s těmi je intenzivně pracováno. Všichni ostatní se svorně nudí, má dcera si čte knihu schovanou pod lavicí a učitelé jsou rádi, že ji mají z krku. Když se v poradně zeptám, jak situaci řešit, krčí rameny s tím, že pro tyto děti žádný specifický program výuky není... Kdy si konečně přečtu článek o řešení vzdělávání pro tyto děti? Ne ovšem odkazy na různé internetové stránky určené pro rodiče nadaných, ale skutečně promyšlený program. Jinak řečeno, ač jsou i nadané děti svým způsobem postižené a vzhledem ke svému potenciálu budou jednou ty z "druhého břehu" živit, společnost na ně zvysoka kašle. A aby to bylo ještě veselejší, přidáme jim do třídy pár agresivních nezvladatelných dětí... Ať žije inkluze!!!

Už naši předkové přišli na to, že není špatné vzdělávat např. děti nevidomé a se zbytky zraku nebo děti hluché a němé ve specializovaných školách. Proč by měl být na každé škole učitel, který umí znakovat, když třeba za celou svou kariéru nepotká nevidomé dítě?

Já autorovi uvedu příklad z praxe: městečko s cca 5.000 obyvateli, 2 základky. přistěhovali se rodiče s dítkem školou povinným na vozíku. Do 5.třídy nebyl problém, učebny byly v přízemí. Od 6.třídy problém nastal, protože učebny a především odborné pracovny byly v dalších patrech. Budovy z poč.20.stol. nebyly bezbariérové. Vedení města si prověřilo situaci a zjistilo, že za podleních 40 let nebylo vybudování bezbariérové školy třeba. Bezbariérovost by vyšla na necelé 2 milióny s tím, že třeba dalších 40 let pak nebude třeba. Jenže schodolez pro vozíčkáře potřebuje pravidelné revize a údržbu. Udělali propočet a navrhli, že nejlepší by bylo platit dítku denní dojíždění do 30 km vzdáleného města, kde byla škola bezbariérová. Sluníčkáři přesto prosazovali vybudování schodolezu. Jak byste se v jejich situaci zachovali vy?