Názory k článku Být či nebýt

http://stastny-usmev.cz/adam-2005-rozstep-rtu-levostranny-celist-i-patro-oboustranny/

Myslím, že nemůže soudit člověk, který situaci nezažil, který do ni není zasazen.S partnerem, manželem, jsme byli rozhodnuti, že pokud bude děťátko jakkoli poškozeno, že do toho nepůjdem. Nemocnice, operace, pobyt v nemocnici, narkozy ap.,může dítěti psychicky hodně ublížit, i když to není vidět. Dlouhé dny v nemocnici bez mámy jsou pro malé děti doslova traumatem. A jak píšete výše, není to jednorázová léčba, trvá několik let. Na internetu najdete krásné fotky dětí, u kterých vše dobře dopadlo.Ale jak říkám,nemůže svůj názor napsat člověk, který se situaci jen snaží představit. V konkrétním případě pak jedná třeba úplně jinak.

Kili pokud se chceš bavit takhle,tak prosím vysmahni.Nikdo o tvůj názor nestojí.

"dojdi si k neurologovi. Dříve jsi sice trolil, ale vystupoval jsi slušně. Tady ta koprolálie může znamenat organický problém."

madame, možná byste se měla starat spíše sama o sebe

Nemám pocit, že Lucka něco lakuje na růžovo... Z mého pohledu její názor a vlastní zkušenost potvrzují, že typické rozštěpy obličeje jsou dobře léčitelné, proto je ráda, že si dítě s typickým nesyndromovým rozštěpem ponechala. Těžké atypické a syndromové jsou vcelku dobře diagnostikovatelné prenatálně, ale jejich léčba nikdy nedosáhne stejného výsledku jako u typického nesyndromového rozštěpu. Výjimkou je snad za všechny Pierre Robinova sekvence. Děvčátko na obrázku mělo opravdu těžký atypický rozštěp obličje, který zasahoval i lebku. Dnes by byl jistě snadno diagnostikovatelný prenatálně. S její maminkou jsem si kdysi dopisovala a holčičku mají velice rádi a péči o ni zvládají. Její léčba je však opravdu náročná... Je to ale opravdu jeden z výjimečných případů, jejich icidence je opravdu minimální. Tento typ rozštěpu opravdu nejde směšovat s typickými rozštěpy, o kterých hovoří článek, jak už jsem uvedla v některém z předchozích komentářů.