tisk-hlavicka

Spaní - nespaní

18.12.2000 Káča Skokanová 19 názorů

6 měsíců

Návštěva Slovenska je za námi. Cestovalo se vcelku dobře. Přímo na noc jsme nejeli, ale udělali jakýsi kompromis. Vyrazili jsme okolo 15.00 hod., než jsme projeli Prahou, bylo skoro 16.00 hod. Tehdy si poprvé Adámek naložil do kalhot. Dali jsme si proto malou zajížďku do bytu mých rodičů (asi 5 minut od cesty). Přebalila a nakojila jsem ho a hned jsme jeli dál, to už se začínalo stmívat. Byl vcelku klidný, málo plakal a hrál si se Skokym, museli jsme však mít vzadu rozsvícené světýlko. Potmě se mu nelíbilo. Na dálnici si na chvilku i zdřímnul (Adam i Skoky). Za další hodinu si Adam naložil do kalhot podruhé, takže další přebalování. U Brna jsme vyměňovali pokakanou plínku potřetí... Pravděpodobně delší jízda autem působí u Adama jako projímadlo.

Na hraničním přechodu ve Starém Hrozenkově začal znovu brečet. Stáli jsme v řadě asi 30 minut, šlo to velmi pomalu a stání se mu nelíbilo. Když jsme byli vpuštěni na území Slovenska a auto se opět rozjelo, tak spinkal. To už bylo něco po 20. hodině. Ještě jsme se stavili na návštěvě u kamarádů v Trenčíně. Odjížděli jsme od nich asi ve 22 hodin a Adámek usnul okamžitě a já zanedlouho po něm (u volantu seděl na noc už jen Skoky). Probudil se přesně o půlnoci, což je pravidelná hodina jeho buzení. Nakojila jsem ho a jeli jsme zase dál, Adámek zase zařezával. :o) Do Spišské jsme dorazili asi v 1.30 hod. ráno. Noční cestování se tedy velice dobře osvědčilo, příště už budeme vyrážet jen přímo na noc, asi okolo 19. hodiny.

Na zpáteční cestě nás bylo plné auto, protože s námi jeli i moji rodiče (tam se vezli vlakem již den před námi). Museli jsme jet přes den. Celkem to také šlo, myslela jsem, že to bude horší. Adámkův klasický záchvat pláče jsme si poslechli asi jen třikrát a vždy po něm usnul asi na 40 minut.

Ještě jedna připomínka o cestování na našich i na slovenských silnicích. Přebalovat jsme museli v autě, protože přebalovací místnosti u našich čerpacích stanic neexistují. :-( Až na jednu výjimku. Tu jsme objevili na naší minulé cestě na Slovensko. Jde o pumpu OMV v Brně-Tuřanech, je na straně dálnice směrem od Prahy, ale směrem do Prahy se k ní dá přes most zajet také. Na zpáteční cestě jsme sem hned zamířili. Na toaletě pro invalidy je přebalovací pult, dokonce s měkkým povrchem, odkládací poličky, minule i nyní zde bylo čisto. :-) Je zde i malý motorest, takže jsme rovnou utratili za večeři. V motorestu je také malý dětský koutek. Na všech jiných čerpacích stanicích, kde jsme zastavili a ptala jsem se po přebalovací místnosti, na mne jen obsluha hleděla divným pohledem.... a pak řekli, že nemají.

Asi před měsícem nám začali potíže se spaním. Adámek se začal v noci budit. Nejdříve jen jednou, postupně zvyšoval asi až na 6-7 probuzení za noc. Kdysi stačilo jen přijít, pohladit, dát dudlík a spinkal dál. Pak už to nepomáhalo, plakal stále. Musela jsem ho tedy z postýlky zvednout, pochovat, většinou i nakojit, aby znovu usnul. Také jeho kouzelné usínání zmizelo stejně rychle, jako se to naučil (nechali jsme ho tehdy asi čtyři dny za sebou vybrečet, a po pěti minutách jsem k němu chodila, než usnul). Buď usínal u kojení, nebo u pohádky. Poslední dobou se u pohádky strašně vztekal, až jsme se občas "překřikovali", komu bude více rozumět. Jestli mně, když čtu pohádku, nebo Adámkovi, který brečel a vzpínal se v postýlce. Pohádky šly tedy stranou a zkusili jsme opět metodu "nechat vyřvat". Tentokrát však už bezúspěšně. Sice usnul, ale to už bylo spíše vysílením od křiku, než uklidněním, že se vždy vrátím a příjdu za ním. Svůj pláč den ode dne zesiloval, až to byl přímo hysterický řev. I švagrová a bratr se přišli jednou z horního poschodí podívat, co se to u nás děje...

V noci se budil stále častěji. Obě babičky se jednomyslně shodly na tom, že má v noci hlad a nemáme se čemu divit, když je tak velké miminko kojené. Jenže my jsme si to nemysleli. Když jsem ho v noci zvedla z postýlky a pochovala, občas začal zavírat oči hned, co jsem ho přitiskla do náruče. A když jsem ho kojila, tak pořádně sát začal až tak po minutě. Jednu noc už jsem k němu šla asi po šesté a síly mě začaly opouštět. Byly asi 4 hodiny ráno. Skoky se mi sice snažil pomoci a v noci k Adamovi také vstal, ale ten plakal do té doby, než jsem stejně přišla já. Pak Skoky navrhl, abysme ho tedy vzali k nám do postele. A ejhle, ani nakojit nechtěl, usnul u nás hned a zařezával do 7 hod.

Asi se sám ve svém pokojíku bojí. Zkoušeli jsme ho i otočit, na stěnu připevnili malé světýlko do zásuvky, aby neměl úplnou tmu, ale nic nepomohlo. Dopadli jsme tak, že už dvě noci spí s námi v pokoji a my se opět vyspíme. První noc byl mezi námi na posteli, ale šíře 1,4 metru není pro 2 dospělé a jedno hooooodně se roztahující miminko zrovna to nejlepší. Další noc jsme přesunuli postýlku k naší posteli, odstranili jednu bočnici a "rozšířili" tak naši postel (pamatuji si tento tip z miminkovské diskuse, bohužel to nyní nemůžu najít, autorovi tímto posílám své díky!). Adam opět spí ve své postýlce, ale je i u nás. Určitě nechce být sám, když včera usínal, tak se občas lekl, otevřel oči, zakvičel, ale jen co mě uviděl, hned šly zase víčka dolů a spal dál. Dvě noci jsme už strávili bez častého buzení a (hlavně mého) vstávání. Nyní se probudil jen jednou, okolo 4 hod. a po nakojení spinkal zase dál. :))) Zatím nám se Skokym společné spaní nevadí, ale chceme ho postupně naučit spát samostatně. Jestli se to však povede, to opravdu netuším.

Jinak je nyní už Adámek strašně po pokoji pohyblivý. Skoro nemá cenu dávat na zem deku na hraní. Odšoupe se, nebo odválí sudy tam, kam potřebuje a chce on. Jednou jsem ho lovila zpod žehlícího prkna, jindy zase byl skoro až pod pohovkou. Z dolní přihrádky skříňky si vytahal časopisy a začal je studovat, pochopitelně ústy. Museli jsme proto už přemístit kapradí na květinovém stolku do jiné místnosti a do dolních otevřených poliček nyní skládáme Adámkovy hračky. Asi se mu to líbí, protože se pro ně již několikrát doplazil.

A protože oslavil minulý pátek své půlroční narozeniny, rozšířil se mu tento víkend jídelníček i o šťávičku z jablka. Docela mu to chutnalo, ale zajímavější, než nová chuť, byla pro něj lžička, se kterou ho krmíme.... Ani druhá lžička do jeho ručičky moc nepomohla, cpal si je do pusy obě současně.

Názory k článku (19 názorů)
společná postel Dáša (3 děti ) 18.12.2000 10:2
*Re: společná postel Lída 18.12.2000 21:4
*Re: společná postel Iva, Klárka 4,5m 22.12.2000 12:37
Přebalování Katka Lukášková, Jiříček 5 měsíců 18.12.2000 19:52
Re: Ke článku: Spaní - nespaní Katka B., syn 6 měsíců 18.12.2000 19:53
spaní-nespaní Monika,Martin 6let,Nikola 5,5měsíce 18.12.2000 21:24
Spaní u rodičů Zuzka, 2 kluci (4 a 6) 19.12.2000 13:31
nespaní Janka Linhartová, Katka, 6. měsíců 19.12.2000 21:19
*Re: nespaní Lenka,Vojtíšek 7 měsíců 25.12.2000 22:40
**Re: nespaní Adéla, Jenda 6,5 měsíce 19.4.2001 22:48
***Re: nespaní Stana a 6-ti mesicni Karolinka 11.3.2003 22:50
Spaní ve třech Lída, syn 20m 3.1.2001 13:51
nespaní - nemůžou to být zuby? Romana Jirásková - Veronika 7 měsíců 11.1.2001 18:3
Otázka Petra Říhová, zatím bezdětná 17.1.2001 9:25
nespaní Daria Dvořáková, 2 děti - 9let a 6 měsíců 23.1.2001 15:40
Rodinná postel Karel - dcera 2,5 roku 28.11.2001 18:20
*Rodinná postel Karel Rais 12.2.2002 8:12
**P.S. Karel Rais 12.2.2002 8:15
spaní u maminky blondatko 3.1.2006 17:2




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.