Adam si posiluje svaly

V současnosti se Adam buď směje, nebo brečí. Chvilkami má ještě klidové mezidobí, kdy neví jestli má brečet, nebo se smát, ale trvá jen chvilku. To má v obličeji výraz "mouchy snězte si mě". Zvláště se mu přestává líbit, když ho ukládám do kočárku a jde do polohy ležmo. To začíná plakat ještě dřív, než ho do kočárku položím. Pak následuje "souboj silnějšího" - buď ten pláč vydržím poslouchat 5-10 minut já a přestane, nebo zvítězí Adam a vezmu ho na ruku. Jen co ho já nebo Skoky zvedneme, je klid, po pláči ani stopy a kouká po světě. Zvlášť rád se nosí opřený zády o naše břicho, to má pěkný rozhled a může sledovat, kde se co děje.

Snaží se posilovat svaly, výsledky už se začínají dostavovat. Přitahuje hlavičku k bříšku, zvlášť dobře mu to jde, když je u někoho na klíně. Seděl u mě, trošku v záklonu, přitáhnul hlavičku na prsa a pak ještě kousek dál, až šel do předklonu. Vrátila jsem ho zpět ke mně k tělu, aby byl opřený o celá záda. A hup, už byl znovu v předklonu. Tak to zkoušel asi 5 minut. V sedačce už hlavu i s ramínkama také nadzvedává. Při přebalování se zapře jednou nožičkou, nadzvedne nožky a zadeček, trošku jde do mostu a mírně se začíná naklánět na stranu. Jsem zvědavá, jak se bude zlepšovat a překulí se aspoň na bok.

Cucání palečku ho ještě nepřešlo, tentokrát ale objevil další část těla, která se dá moc dobře cucat - dolní ret. Už si to i rozdělil, jen tak přes den si vcucne dolní ret do pusy a žužlá. Když chce spát, tak si najde paleček, ožužlá a usne. Spaní přes den ještě předchází pláč, až po několika minutách ho paleček uklidní. Nedávno jsem s ním byla venku na procházce, ležel a hrál si se slony, které mu visí na kočárku. Ručičkami mával sem a tam, až se zase trefil do pusinky. Tam ale našel jazýček, chytnul ho do prstíků a začal ho vytahovat z pusinky ven. Divil se, že nejde vytáhnout celý a přitom se tak snažil… a ono nic, zůstal v pusince. Když jsem to viděla, musela jsem se smát a zavolala jsem to i Skokymu, jeho to rozveselilo taky a pobavili se i jeho kolegové v práci.

Opět jsem dělala čistku malého oblečení ve skříni, tentokrát důkladnou. Objevila jsem tam i kousky, které na sobě vůbec neměl, nebo je oblékl jen jedenkrát. Tipuji, že čtvrtinu oblečení ze skříně jsem odložila stranou. A protože se tak uvolnilo v regálech místo a hlavně proto, že mi zbyly na Adama asi jen dvoje dupačky, které oblékne, sáhla jsem ve sklepě po pytlech s oblečením po neteři a synovcovi. Přehrabovala jsem a vytáhla zase další zásobu oblečení na následující měsíce. K jeho tříměsíčnímu výročí jsme mu ale koupili i nové oblečení - jednu kombinézku i s rukavičkami na chladnější počasí a obleček na spaní (na cedulce opět zvláštní velikost - 80 cm/18 měsíců….).

Minulý víkend jsem zažila docela horké chvilky u kojení. Vezmu Adama, že se jde jíst, byl samý úsměv. Když vidí prso, tak se rozveselí ještě víc a už se na jídlo i viditelně těší. Kope nožkami, rukama mává a směje se. Jenže tehdy jsem ho vzala, položím ho na bok a spustil veliký pláč, stále zesiloval až z toho byl silný řev. Švagrová se přišla podívat ze sklepa, co mu děláme, že tak křičí… Vzala jsem ho zase rovně a byl klid. Položím ho na bok, nabídnu prso a zase řev. Zkusila jsem mu i vstříknout trochu mlíčka do pusy, ale nezabralo nic. Pak jsme zjistili, co mu vadilo. Asi někde trošku nastydl a měl zahleněný nosík. Když jsem ho převrátila naležato, tak nemohl pořádně dýchat. Skokymu se podařilo vytáhnout velkého "bubáka" docela zvláštním způsobem - zacpal jednu dírku a z druhé povyskočil bubák ven, chytnul ho a byl venku. Pak přišla na řadu odsávačka do nosu a ještě jsme trochu hlenů vycucli. Zkoušela jsem různé pozice, jak by se mohl nakrmit, aby měl hlavičku výš než tělo. Nakonec se to povedlo, přicucnul se a najedl. Další kojení se to ale opakovalo nanovo. Už jsem začala být docela vyděšená, jak ho budu krmit. Přemýšlela jsem o lžičce apod. To odpoledne jsme ho nechali v sedačce, aby mu hleny nešly zpátky do hlavičky. Na noc jsme mu ještě trochu podložili knihami jednu stranu postýlky, aby měl hlavičku i na noc trochu vyvýšenou. Za dva dny už byl opět fit a krmení bylo v pohodě a bez křiku.

Tento týden čeká Adama poslední kontrola po operaci a pokud bude vše v pořádku, na prohlídce ve třech měsících bude očkován. Domluvily jsme se tak s paní doktorkou, že ho oočkuje, až když bude po operaci uzdravený a nebude oslabený. To že se očkování o 2 týdny zpozdí, nevadí, takže se o trošku posune i tříměsíční kontrola. Jsem zvědavá, o kolik nám Adámek přibral. Před 15 dny vážil 6,75 kg.