Kojení skončilo, sezení začalo

Adámek je starší o další měsíc a za tu dobu se naučil spoustu nových věcí. Bohužel se i něco odnaučil, a to pít od mámy mlíčko.

Když mu bylo necelých sedm a půl měsíce, tak se prostě rozhodl, že už ode mne nechce. Chtěla jsem ho nakojit, ale kroutil se, vztekal se, otáčel hlavu na všechny možné strany, odtahoval se rukama, kopal i nohama, jen aby k prsu nemusel. Nejdříve jsem si myslela, že třeba nemá hlad, nebo chuť. Jenže takto se to opakovalo celý týden, až na několik málo výjimek vždy zvítězil on. Jen málokrát jsem ho přemohla a trošku nakojila. Opět jsem telefonovala na linku kojení, abych se zeptala, jestli se takto ze dne na den může miminko rozhodnout, že už prostě nechce. Jednoduchá odpověď: "Může." Ještě jsme to zkusily s paní na druhém konci drátu trochu probrat, zda-li jsem třeba nezměnila parfém, tělové mléko nebo další kosmetiku, protože to miminka nemají rádi. Nic nového nepoužívám, takže tím to nebude.

Takže je po kojení, ale jen ve dne. V noci se rád přisaje, mlíčko mu chutná a neprotestuje. Možná je v noci rozespalý a neví, co dělá, nebo se potřebuje jen přitulit. Mám takový pocit, že Adam si spíš chce ve dne hrát a šmejdit tady po bytě, než aby se "nudil" někde u prsu.

No a protože přes den nechce mléko mateřské, musela jsem jít koupit mléko umělé. Přinesu domů krabici mléka Beba z lékárny, podle návodu připravím mléko a Adámek nad ním ohrne nos. Dvakrát si loknul a víc jsem do něj nedostala. Takhle to šlo asi tři dny a těch doporučených 500 ml mléka za den rozhodně nevypil. Zkusila jsem tedy připravit jinou značku, od doktorky jsem měla schovaný vzorek mléka Milumil. Také mu nechutnalo a vyprsknul to na nás. Už jsem si říkala, že to není možné, čím ho mám krmit....? Sice jsem odstříkávala moje mléko, ale žádná sláva to nebyla. Ráno jsem odstříkala cca 90 ml, to vystačilo na "lehkou snídani", a na odpolední svačinu jsem také moc nevyprodukovala. :-( Přinesla jsem proto další krabici sušeného mléka z lékárny - Nutrilon. Prý je svým složením nejblíže mateřskému mléku, tak jsme to zkusili. Nejdříve se napil, oproti předchozím pokusům si loknul asi pětkrát a opět víc nechtěl. Odložila jsem tedy láhev stranou a za půl hodiny to skusil Skoky znovu. Všechno vypil! Náhodou Skoky přišel na to, jak mléko vypije - musí být studené. Předtím jsme mu ho vždy podávali vlažné, to mu nejelo. Když je studené, vypije to a nezáleží mu na značce. Asi jsem mu mateřské mléko moc "nezahřívala", když vlažné mléko nechtěl pít.

Další věc, co mu moc nechutná, je mámina strava. Já se snažím uvařit domácí polívčičku, kupuji krůtí maso, různé zeleninky a Adámkovi to nejede. Dostanu do něj maximálně pět lžiček. Jakmile ale otevřu skleničku s kupovaným příkrmem, tak to sní všechno. Netuším, co do toho dávají, že mu to tak chutná. No abych ho ale zas tolik nepomlouvala, dneska po dlouhé době snědl z domácí polévky docela dost (kyselé obličeje dělal také dost). A ještě víc rozpatlal všude okolo sebe. Špatnou zkušenost s jídlem máme s banánem a hlavně s borůvkami. Způsobují mu zácpu a hodně špatně se mu kaká. Banán mu proto nedávám často a když už ho dostane, tak mu dávám hoooodně napít, aby to šlo lépe ven. Borůvky jsem zkusila jednou a na dlouhou dobu mu je nedám. Probdělá noc s křičícím a kroutícím se Adámkem, nebyla zrovna příjemná.

Hlavní věc, kterou se Adam naučil je sezení. Pět dnů před svými osmi-měsíčninami se samostatně posadil, asi z toho byl sám překvapený. Poslední dobou strašně rád vyhlíží z balkonového okna ven na ulici. Připlazí se k balkonu, rukama se vytáhne na malý schůdek (asi 10 cm vysoký) a kolínka nechá pod schůdkem, občas si i sedl na paty. A sleduje, co se děje venku, dívá se a chechtá se na pošťačku a další kolemjdoucí, pozoruje projíždějící auto, nebo jen tak hledí na stromy. To, že se posadil se stalo přihodilo následovně. Takhle se opět díval ven, Skoky byl s ním v pokoji a já vyšla z vedlejšího pokoje. Vidím ho, jak opět pozoruje, co se děje venku, zavolám na něj, on se otočil celým tělem a zadeček mu z kleku přepadl na zem. A seděl.

Nejdříve koukal, co se to děje a pak se začal usmívat. Od toho okamžiku to zkoušel často a naučil se to i bez pomoci schůdku u balkonu. Sezení se mu moc líbí, teď se vždy kousek odplíží dopředu, klekne na všechny čtyři a posadí se. Rozhlédne se okolo a plíží se zase o kus dál. Vůbec nelituji toho, že jsme Adama neučili sedět již dříve a čekali, až na to příjde sám. Spíš z toho mám radost. Naučil se to během dvou dnů a sedí skvěle. Rovnováhu udrží dobře, žádné obkládání polštáři a podobné záchranné prostředky nejsou potřeba. Toho dne, kdy se poprvé posadil, se mu i podařilo necelý metr popolézt po čtyřech, ale od té doby to zase zapomněl, plazením to je pro něj rychlejší.

Jednou z nejoblíbenějších činností je umývání rukou a obličeje po jídle. Je zapatlaný úplně všude, tak se jdeme do koupelny umýt. Výská radostí, když pustím vodu a hned cpe ruce pod proud vody. Pak si ještě zaplácá dlaní do napuštěné vody v umyvadle, aby cákala co nejvíc okolo. Když je však už umytý, utřený ručníkem a otáčím se směrem ke dveřím, spustí strašný pláč a začne se vztekat, že odcházíme. Další oblíbená činnost je plácání do počítače, sahání po blikajících světýlkách na něm, několikrát se mu už podařilo vysunout CD-ROM a jednou i počítač resetovat (pochopitelně jsem práci uloženou neměla...). Kabely už máme schované v krabici, ale lákají ho stále dál i ty malé kousky kabelů, které vykukují.

Adam je také hodně tvrdohlavé mimino. Při přebalování nevydrží na jednom místě a jeden čas ho nejvíce lákal radiátor, který je hned vedle přebalovacího stolu a na který dosáhne. Jednou už se zase sápal po radiátoru, ruku už měl nataženou nad ním, tak jsem ho napomenula, že tam sahat nesmí. Zvednu prst, řeknu jasné a ostré NE! Adam se otočí, koukne na mne, takovým tím pohledem, jestli to myslím vážně, pak se otočí nazpět a sáhnul na něj. Totéž se opakovalo několikrát, až ho jednou Skoky přes tu ručičku slabě plácnul. Bolet to nemohlo, jen takovou "výchovnou". Spustil strašný řev, slzy se mu koulely, okolní přítomné osoby se seběhly, protože se mu určitě stalo něco strašného. Další den to pochopitelně zkoušel znovu. Skoky řekl: "NE! Tam nesmíš sahat!" Adam se otočí, koukne na něj, ruku stále natáhnutou nad radiátorem, určitě pochopitl, co Skoky říkal, otočí se zpět a jakoby se nic neřeklo, ruka se blíží k radiátoru dál. Skoky ho podruhé upozornil, že tam nesmí. On se otočil, kouknul na něj, jestli to skutečně myslí vážně. Když viděl, že ano, rozmyslel se, radši si přelezl na druhý konec stolu a vzal si jinou hračku. Slovu "NE" rozumí, ale hodně často zkouší, co vydržíme.

Máme za sebou i jedno lehké nachlazení. Nic vážného to nebylo, jen se zakuckával a když se smál, tak i chrčel. Znělo to docela podivně. Raději jsem s ním zašla k paní doktorce, prohlédla ho a potvrdila jen nachlazení, žádný zápal plic nebo průdušek. Ještě koukla do pusinky, jestli mu nerostou zoubky, červené krky občas bývají i od toho. Ale pořád nic, pořád je bezzubec. Pár dnů užíval na nachlazení a kašlík sirup Halixol a vše se upravilo.

Na osmiměsíční prohlídce jsme Adama tentokrát na váhu se sestřičkou již posadily, vždyť už to umí. Na displeji se objevilo 9.702 gramů, nechtěl se však vzdát malého chrastítka, které měl v ruce, tak jsme 2 gramy odečetly na celkových 9.700 gramů. Do délky má 77 cm. Tentokrát jsem dostala recept na fluoridové tablety jako prevenci proti zubnímu kazu. Pravé chodidlo se mu začalo zase vtáčet dovnitř (tak to měl i po narození), tak mi paní doktorka ukázala jeden cvik na zlepšení. Celkově tedy prošel prohlídkou velmi dobře.