Re: Měli by si pracovně hodně vytížení lidé pořizovat děti?

Bohužel se nemůžu moc účastnit debaty skrz chabou kvalitu připojení (pět minut jo, hodinu ne)... ale mám dojem, že tady se zase objevuje Amerika a hledá stvořitel v podobě špagetového monstra.

Jenže ono je to asi tím, že teď vychovává děti generace deprivantů, takže je spousta věcí zapomenutých. Člověk se holt skládá ze své biologické i nadbiologické složky + svého snad jediného specifika, které ho podle dosavadního stavu poznání odlišuje od zvířat (pořádná neotenie čili prodloužené dětství, které dává rodičům delší čas, aby do dítěte dostali kulturu a zároveň jim nad tím dítětem dává mj. i fyzickou převahu).
Jsou však různé varianty a odchylky, které nastávají jak z důvodů, kdy je v tom rodič nevinně, tak i pseudoporuchy. Čili kromě tzv introverze a extraverze se dítě/člověk může projevovat tak či onak i v důsledku (ne)výchovy čili "volné výchovy" a různých dalších vlivů. Třeba takové ty introvertně vyhlížející holčičky (ale i kluci) sedící v koutě jsou velmi často jen nevychované – nemají často hranice, nebyly rodiči vedeny k tomu, jak se má člověk ve společnosti chovat, to, co zkoušejí, tak nefunguje, návod nedostaly...no tak sedí, špitají a raději koukají na ostatní, aby něco nezvoraly. Opakem (avšak z týchž příčin, leč opačného přirozeného naturelu s přebytkem energie) jsou někteří zlobiví kluci (ale i holky-divošky) – ostatním seberou hračky, praští je, zmydlí je apod. Obojí má vlastně stejné jádro a ty děti dost zásadně změnila "výchova". Podobnými cestami se dá dojít i k různým poruchám učení a projevům hodným PAS, i když to jsou vlastně pseudoporuchy získané nevhodnou výchovou.

No a pak to s těmi prvními roky života... vývojoví psychologové se dost shodují, že do 2 až 3 let má za sebou dítě většinu svého neurologického a psychosociálního vývoje. Kdo chce, může to samozřejmě nechat na chůvě, protože koho by bavilo stavět ty kostky, že jo. Dítě se vrazí do instituce a pak samozřejmě půjde na 8G, tím se to vyřeší a případně ho tam opraví. Stejně si z dětství nic nepamatuje. No ale pak jsou tady ty stížnosti na "citově plochou matku" apod.
Je zajímavé pozorovat, jak vychovávají svoje děti ti, kdo nejsou spokojeni s chováním svých matek. Někdo se snaží o dokonalost, jiný zase mrskne dítě chůvě. (Protože prožeňte se po zeměkouli a spočítejte, kolik lidí považuje matku za středobod svého života případně za příčinu jeho mizerie, a kolik to hází na otce.) Jinak teda tendenci společnosti muže konečně zapojit vítám, považuji to za výborný nápad. Ale je dost na houby dělat z nich matky, byť je často dokonale zastoupí či překonají (některým zvířatům taky doroste chapadlo, proč by lidi nemohli být zastupitelní).

Takže pravdu mají vlastně všichni a každý dělá, co může. Nebo si to nějak zracionalizuje. Dobrý je, že se zatím množíme