Re: Miluju ho, ale on nevi

Hele, to je těžký.
Jste spolu dva roky, to se často lámou ledy. Vyprchá primární zamilovanost, navíc je vám oběma přes 30let, je přirozené, že se člověk zamyslí, jestli tenhle vztah je to, co chce. Protože když spolu zůstanete, přirozeně to už začne směřovat k manželství/dětem...

Čili je možné, že se zamyslel a uvědomil si, že tohle nechce - buď obecně nechce další krok s nikým, nebo prostě nechce s tebou a pak je od něj na druhou stranu velmi čestné, že ti to řekne teď, ať máš ještě "čas" najít si někoho jiného. Jeho čas ještě netlačí, tebe samozřejmě už začne - začal...

Horší, kdyby s tebou byl ještě 2 roky a pak se rozešel, že s tebou rodinu a děti nechce, pak by to bylo mnohem horší, kdybys zůstala sama třeba ve 32 letech, bez dětí atd.

Rozumím, že ty sis myslela, že on už je ten pravý, ale to holt musí být vzájemné.

A ano, stává se to. Moje kamarádka to tak taky měla, chlap se s ní rozešel, do měsíce-dvou byl zpátky, už jsou pár let normálka rodina, mají dítě, staví dům a jsou děsně šťastní... Ten se opravdu jen "lekl" a pak mu opravdu jen "došlo", že s ní chce být.

Ale taky znám mnoho případů, kdy to byl opravdu konec.

Takže naději určitě nějakou máš, ale to musí dojít jemu a ne, že ty ho budeš uhánět, slibovat, zlepšovat se atd.
Jo, bolí to. Myslím, že to tu zná skoro každá z nás, prostě lidi se rozchází a málokdy je to tak, že oba vědí, že to není ono. Většinou je jeden ten, že chce se rozejít, a druhý chce bojovat za ten vztah.