Re: Společně vlastním, nerozhoduju o ničem

My jsme těch 20 let bydleli na podobné ploše (1/4) domu zabere schodiště)taky 4 lidi, dcera měla do 14 let postel v naší ložnici, syn pidipokojíček. Proto jsem se tak těšila, jak si to hezky předěláme... spolu. V jedné půlce je nedodělaný pokoj se sociálkou a v druhé je staveniště a skladiště pracovního nářadí, už 2 roky se nedělá nic. A je to tím celkovým vztahem, na všechny moje návrhy nereaguje nebo je prohlásí za nemožné a místo toho udělá něco, co chce jen on a nikdo jiný z rodiny z toho nemá užitek (drahé pracovní auto, přístřešek na další skladiště svých věcí,...). Převedení do SJM mi připadá normální, měla jsem strach aby dům nějak neprošustroval - jako dost peněz (vydělaných jím, ale tím přece ošidil rodinu), důvěřoval špatným typům lidí. Radost sám sobě si umí dělat ze všeho nejlépe, když tak o tom přemýšlím, tak já jsem si pro sebe prosadila děti, psa a zahradu (kterou mi také kritizuje), on by chtěl keře ostříhané do výše pasu (všechny), to je marnost...