Kde sluníčkoví lidé berou energii?

Už se tady o tom psalo několikrát. Někdo si myslí, že to lidé mají zadarmo a proto si to kdokoliv a kdykoliv může od nich beztrestně brát a druhý má za to, že i oni to zadarmo nemají a musí se o to snažit a pracovat na tom.

Znáte vy osobně takové lidi? Mají něco společného?

Já za asi posledních 25 let svého života poznala jen tři taková opravdová sluníčka.Tím prvním sluníčkem byl manželský pár, počítám je zajedno. Měla jsem je možnost pozorovat několik let, byla jsem v partě mladých a mladých dospělých, která je znala a zvala na společné akce. Další dvě byly jednotlivé ženy. Tu poslední jsem poznala před rokem a díky ní mně vše došlo.

Všechna tři sluníčka měla naprosto stejný algoritmus chování.

Zářila a lidem v jejich společnosti bylo dobře, ale nerozdávala se. Neměli srdce na dlani, ač to vypadalo, že mají. Ti co mají srdce na dlani často brzy vyhoří, ale tady tito lidé nevyhořeli, byli stále stejně příjemní. Byli to extroverti a sami si ve společnosti brali slovo. Jak měli ale tu sluníčkovou energii, byli opravdu příjemní a hřáli. Takže jejich dominance nikomu nevadila. Nikdy nepomlouvali a dovedli si dělat legraci sami ze sebe, takže ač se chovali dominantně, lidé okolo nich měli pocit, že se dominantně nechovají a že naopak oni mají nad těmi sluníčkovými navrch (neměli).

Byli přirozeně sebevědomí. Nedělali si nic ani z lichotek, bylo jim to jedno. Tohle také je zajímavá vlastnost. Opravdu jim hodně věcí bylo jedno, byli přirozeně nad věcí. O druhé lidi se zajímali, dokázali je i s účastí vyslechnout a tím také byli oblíbení. Ale jen v té době, tady a teď. Zásadně se nedomlouvali na setkání ve dvojici, ač jsem byla mnohokrát svědkem, že se lidé s nimi chtěli setkávat i jen ve dvojici, třeba zajít na kafe. Teď si myslím, že jim dával sílu a energii ten kolektiv. Také sami nikdy nikoho nezvali k sobě domů. Přijímali jen pozvání k druhým a tam zářili a hřáli.