Re: Jak nemít nereálná očekávání ve spokojeném manželství

Jinak Zaizo, omlouvám se za plevelení tvého tématu.
I když okrajově to spolu taky trochu souvisí.
Jak nemít od manželství nereálná očekávání, netuším. Můj muž je něco jako ten tvůj. Nekouří, nepije, nechodí po flámech, pracuje, je na mě hodný, má mě rád...
Ale je až moc materialistický, hodně šetří, na nějaké pozornosti ho taky neužije. Je spokojený, že má rodinu, že rodina funguje, ale moje ženská dušička touží po troše pozornosti. Vím, že to nedělá schválně, vím, že mě má rád, ale je v tomhle trochu "troubovitý". Například když jsem měla narozeniny, byla jsem zrovna v ten den celý pryč se synem, on byl doma sám a měl k dispozici auto. To, že si dárky kupuju sama, už tak nějak beru, on by stejně nevěděl. Ale doufala jsem, že mi aspoň koupí kytku, nebo čokoládu. Příležitost měl. Ale vybodl se na to. Nic jsem neřekla, koneckonců, už ho znám. V pondělí když jsme jeli z práce povídá, já na tebe o víkendu úplně zapoměl, no tak jestli chceš, tak se zastavíme v květinářství
Co mu na to mám říct? Čekal že začnu skákat radostí jako malej harant? On to nemyslí zle, já vím, ale je v těhle věcech trošku trotl, no.
Já vím, je to hloupost, má spoustu jiných, důležitějších vlastností, pro které s ním jsem, ale přesto mě tyhle věci pořád dokážou mrzet a musím se hodně snažit, abych se nad to dokázala přenést.