Re: Výročí úmrtí - James Herriot

Jé, moje mládí....
Miluju jeho knížky, četla jsem je jedním dechem.
Jsou tak lidské, tak normální,smutné i veselé naráz, Herriot mě vždy vtáhl do děje tak, že jsem tam všude byla s ním,otevírala a zavírala všchna ta vrátka, viděla všechna ta hospodářství, cítila tu zimu, studenou vodu, drsné ručníky.....
Před pár roky jsem nějakou dobu nemusela jezdit do práce autem, tak jsem si brala Herriota s sebou do tramvaje....Všechny ty knížky jsem po letech přečetla znovu.
Takže pokud někdo pamatuje podivnou osobu, která si četla, u toho se usmívala a přitom jí sem tam tekly slzy, tak to jsem byla já.....