Partner a společné dítě

Ahoj, možná to tu už bylo, ale chtěla bych slyšet konkrétní názory. Se současným partnerem jsme spolu dva roky, on má dvě děti (řekněme 8 a 10 let), já jedno dítě (5 let). Je nám spolu moc dobře, děti se mají navzájem moc rády, až nás to oba překvapilo, prostě jedeme jako normální rodina, ale naše názory se rozcházejí v jedné věci. Bohužel pro mě podstatné věci a tou je společné dítě. Děti miluju, jsem vyloženě rodinný typ a nedovedu si představit už další dítě nemít. Poprvé jsem toto téma nadhodila v létě, odpovědí bylo "asi ne", když jsem se zeptala, jestli by chtěl společné miminko. Podruhé jsem to nakousla tak, že jsem prostě jen řekla, že bych si moc přála společné dítě. Nic víc, prostě jen vyřčené přání. Neřekl nic a já ani momentálně žádnou odpověď nečekala. Zkoušela jsem nad tím přemýšlet ze všech stran, vzít v potaz jeho situaci, na jednu stranu ho chápu, ale na stranu druhou nevím, jestli on chápe mě. Touha po dítěti je obrovská, občas z toho chytám depku a přemýšlím až moc. Popravdě, nedovedu si představit, že bychom spolu nebyli, že bych už nikdy neviděla jeho děti, že by moje dítě přišlo o kontakt s ním a jeho dětmi. Ale zároveň vím, že pokud já budu mít jen toho jedináčka, pořád mi bude ke štěstí něco chybět. Nehledě na to, že i tomu mému dítku prostě v týdnu ten parťák chybí. Přemýšlím tím víc, že je na obzoru někdo, kdo by se mnou do té rodiny šel hned, stačilo by jen říct, že už jsem sama. Moc se to ve ně pere a nedovedu si s tím poradit. Kolikrát si řeknu, teď to nechám být, budu žít tak jak to je teď, a druhý den mě přepadne depka, že mi je třicet a že "tohle" mi nestačí.
Děkuji za názory, potřebovala jsem se vypovídat.