Re: pomoc s kočárkem

Kudlo,

nemyslím . V bowlingu se raduju z každé shozené kuželky a když je víc jiných čísel, než nul, považuju to za úspěšnou hru.

To je totiž o té šikovnosti, tréninku, znám své možnosti.

Já píšu o situacích, kdy já hodí, celou dráhu koule projede po hraně kanálu a nakonec sklouzne do něj, a ona (nebo můj muž hodí), koule jede celou dobu po hraně kanálu, a v závěru nejen, že sklouzne do dráhy, ale ještě je z toho klidně desítka....to není jako když jeden hodí kanál a druhý střed dráhy...

A už vůbec to není o tom, že bych se neradovala z každé desítky (akorát jsem introvert, takže to na mně není vidět, ale později jsem schopná to rozebírat pořád dokola, což je můj způsob odžívání prožité emoce....).

Jsem schopná i rozlišovat svoje možnosti v různých odvětvích, takže zatímco v bowlingu se raduju z každého bodu, tak ve vzduchovce co jde pod osm, to mě pěkně dere, protože vím, že to umím lépe a je čistě moje blbost, když to lepší není.

Smůla nebo štěstí je to jen tehdy, když se děje něco, co nemůžeš ovlivnit. Takové to, že "na pos..ného i hajzl spadně". Ale i s tím se dá naučit žít, prostě s tím počítáš, nespoléháš se na to, že budeš mít štěstí tam, kde na něm záleží výsledek.

Jiné je právě to odmítání při prosbě, neposkytnutí pomoci, když ji potřebuješ, nechápání, proč tě někdo podrazí, jde cíleně proti tobě, když jsi mu nikdy nic zlého neudělala, naopak mu kdykoliv pomohla, navíc z očí do očí se na tebe směje jak sluníčko, případně se snaží tvářit účastně, když jsi na dně, a ty pak zjistíš, že příčinou toho všeho byl on....to tě prostě občas semele.....