Re: 21. srpen 1968

Ovšem cifra 12000 obětí je vycucaná z prstu - opravdu silně nadsazená (nemluvě o tom, že dodneška není jasný, jak rozlišit občany protektorátu a občany Říše, českoslovenští občané de iure neexistovali, ale pokud bychom je logicky brali jako občany vynuceně zaniklýho Československa a jejich potomky, museli bychom mezi ně započítat i padlý německý a slovenský vojáky a německý civilisty z posledních týdnů války...).

Ten otevřenej dopis je dopis evidentně dopisem člověka, kterýmu se nepoved život a je naštvanej pomalu na všechno a na všechny. Lajkujou mu dost možná jemu podobný.

Já mám větší strach z přesvědčenejch zastánců starejch pořádků. Těch je o poznání víc, ne až tak moc (třeba spousta voličů komunistů jsou protestní voliči, nejsou to nutně lidi, který chtěj návrat tehdejšího režimu). Hrklo ve mě taky, když Ovčáček pronesl, že Klub českýho pohraničí (což jsou fest zastánci návratu režimu) je prostě jen takový sdružení obyvatel pohraničí... Nemám dobrej pocit ze spousty lidí, co vyhlašujou, že něco říkaj "nekorektně", považujou to za základní a jedinou kvalitu a současně zvysoka kašlou na ověřování faktů, zaměňujou pojmy s dojmy. A tak dále. Četl jsem, že se vznikem první republiky a rozbitím monarchie nesouhlasila odhadem nejmíň pětina z Čechů, tihle zastánci starejch pořádků potom žili jako neviditelná menšina, ale nikdo z nich strach neměl, nechtěli nic násilně bourat ani nikoho zvát na pomoc. Zato zastánců komunistickejch pořádků se trochu obávám, protože to jsou dědicové politický síly, která doopravdy uměla v podstatě jen jedno - uchopit a držet moc. Neobávám se moc, ale nerad bych jim vyklízel prostor, protože jsou schopný se spojit klidně s čertem (nebo Klausem, nebo jinejma) aby protlačili aspoň něco ze svejch cílů.

Todle je magor, kterej výlevem emocí strhne akorát pár sobě podobnejch (počty lajků vypadaj vysoký akorát na FB, nevypovídaj nic o společenským dosahu). Problém jsou ty klidný.