Máte kolem sebe unavené a frustrované lidi?

Poslední dobou, když se zastavím a bavím s někým známým, tak řeč je o tom, jak jsou unavený, jak jim přijde, že nic nemá smysl, jak nic doma nestíhají, o koníčkách nemluvě, atd. Já taky nejsem zrovna optimistický člověk, ale když o tom přemýšlím, tak fakt je jich většina, kdo takhle mluví. Mám pocit, že kolem mě je jedna velká depka a já sama jsem dlouhou dobu tak nějak na hraně. Optimismem to hýří snad jen tady na Rodině. Včera ségra, jak už nemůže, pak volala kamarádka a to samý a dneska jsem potkala dvě známé a zase, jedna dokonce skončila na antidepresivách. Je fakt, že jsme všichni tak nějak kolem 40tky nebo lehce přes,tzn. starosti s dětmi, starosti už taky s rodiči, starosti s penězma, s prací, ve který jsou furt nebo naopak nemůžou narazit na nějakou solidní. Já mám pocit, že mi z toho praskne hlava, nějak se to na mě z nich ještě víc přelilo.